Článek
Když neustále slyším nadužívanou frázi o nedostatečné komunikaci, mimochodem často využívanou k tomu, aby byli „odejiti“ nepohodlní lidé nebo odvedena pozornost jiným směrem, vytáčí mě to stejně jako různé módní fráze našich celebrit. Jedna od druhé papouškují, že vystoupily z komfortní zóny a nebo se chlubí, že čelí různým výzvám a nezřídka přitom zmiňují i nedostatek komunikace. Většinou jde přitom o nepodstatné banality, jejichž cílem je přilákat pozornost a dělat se zajímavějšími.
Nemocniční komunikace
Nicméně, když jsem se nedávno ocitla v jisté státní nemocnici (bohužel), s nemalým překvapením jsem zjistila, co vše může mít nedostatek komunikace na svědomí.
Na pokoji jsem ležela se sympatickou, spontánní Danou, která, podobně jako já, celý týden marně čekala na výsledky vyšetření. Nutno dodat, že jsme přitom na vlastní kůži obě zažily opravdový nedostatek komunikace v situaci, kdy jsme to vůbec nečekaly. Vizita se každé ráno odehrávala s otřesnou rutinou, během níž jsme se vůbec nic nedozvěděly. Případné dotazy na téma, co nám je nebo co s námi bude, byly zodpovězeny bez snahy sdělit cokoliv podstatného.
Tajemství odhaleno
Coby asertivní bytost jsem si to po několika dnech nenechala líbit a požádala sestru, aby nám na pokoji umožnila rozhovor s nějakým lékařem. Ihned ochotně zprostředkovala návštěvu mladého sympatického doktora, který se od arogantních šéfů, postrádající jakoukoliv empatii vůči pacientům, zásadně odlišoval.
Obzvláště Daně, která už byla z nekonečného čekání vystresovaná, se snažil vysvětlit, v čem vlastně spočívá její problém: „Vaše děloha nekomunikuje s konečníkem,“ prozradil jí k jejímu i mému velkému překvapení. Obě jsme měly co dělat, abychom ovládly výbuch smíchu, který se stejně dostavil, hned jak tento vlídný mladík odešel. Předtím ještě Daně, opět zaskočené tím, co slyší, oznámil, že ještě týž den půjde na operaci.
Pak šlo najednou vše ráz na ráz, přesto je těžko uvěřitelné, že tuto zásadní informaci Daně nikdo na vizitě neřekl. Naštěstí ještě nestačila sníst oběd a mohla operaci během pár hodin v podvečer absolvovat. Když se vrátila na pokoj, nadšeně se pochlubila: „Tak zadek už komunikuje.“
Adéla Hofmanová
