Článek
Když se poprvé objevila před kamerou, v legendárním filmu „Stříbrný vítr“, v němž hrála „posedlou“ Aničku, bylo jasné, že se zrodila nová hvězda. Poté, co ji režisér Václav Krška po dlouhém pátrání pro ideální představitelku této role objevil, pochlubil se, že „našel zázrak a čarokrásný zjev“. Navzdory své zářivé kráse a obdivu okolí však nebyla se svým zjevem spokojená. Z jejích deníkových záznamů je zřejmé, že si o sobě dokonce myslela pravý opak. Byla přesvědčená, že je hnusná a styděla se i za ženské tvary, jimiž ji příroda obdařila. A stejně tak podrobila tvrdé sebekritice i svoje herecké výkony. Není pochyb, že byla extrémně přecitlivělá a zranitelná. Řada jejích současníků si ji však naopak pamatuje jako „holku samý smích“, plnou života.
Platonická láska
Jana o sobě přesto neustále pochybovala a stěžovala si, že nemůže najít své místo na světě. Navíc se jí nedařilo ani v osobních vztazích. Její první milostný vztah s hereckým kolegou Karlem skončil fiaskem. Je zajímavé, že byl pouze platonický, i když trval čtyři roky. Jana se vyhýbala intimnějším kontaktům, Karel ji sice zaujal a zpočátku do něj byla romanticky zamilovaná, ale její duši nezískal. Už tehdy se poprvé v deníku (který mimochodem považovala za svého jediného přítele), přiznala, že uvažuje o sebevraždě, protože neví jak dál: „Žít neumím, lásku neumím a hlavně nevím, jak hrát. Jsem špatná, hloupá.“
Ženatý lotr
Z trápení po rozchodu ji vysvobodily další dvě filmové role ve filmech „Legenda o lásce“ a „Labakan“, kvůli nimž odjela natáčet do Bulharska. I zde svým mimořádným zevnějškem vzbudila značnou pozornost a členové štábu ji museli chránit před místními ctiteli. Při natáčení dokonce zaujala i vyhlášeného svůdníka, operního sólistu Národního divadla Přemysla Kočího. Zatímco ona hrála překrásnou Širín, Kočí vytvořil postavu Vezíra. Sám ovšem herečku varoval před tím, kým vlastně je: „Dej si na mě pozor. Já jsem lotr, měl jsem strašně moc známostí a jsem nezodpovědný, protože jsem ženatý.“ Ale nakonec se své manželce přiznal, že Janu miluje: „Nemohl jsem to zatlouct,“ svěřil se filmařům v dokumentárním cyklu České televize „Nevyjasněná úmrtí“.
Nedotčená pana
A právě fakt, že byl Kočí ženatý, byl pro zoufalou dívku nepřekročitelnou překážkou, protože odmítala být milenkou. Přesto, že byl její další vztah opět platonický, čelila nenávistným pomluvám svého okolí. Rozhodla se proto celou situaci vyřešit tím nejhorším možným způsobem, sebevraždou. V noci napsala dopis na rozloučenou a pustila si plyn, aniž si uvědomila, že tím ohrožuje život lidí v domě, kde žila. „Za všechno se musí platit. Nemohu jinak. Neumím žít život správně a patlat něco polovičatě, nemá cenu. Nijak to nebolí. Je mi jen ze sebe nanic a už se mi nechce dál. Nejsem tak cenný člověk, aby byla škoda, že nebudu.“ Zalitovala jen, že to neumí udělat vkusnějším způsobem.
Svůj život i nadějnou kariéru ukončila v pouhých dvaceti letech. Když lékař ohledával její tělo, ke svému překvapení zjistil, že Jana byla ještě nedotčená panna. Jejím blízkým tehdy řekl, že kdyby dostal do ruky ty, kteří ji pomlouvali, že byla s Kočím v jiném stavu, něco by jim snad udělal.
Adéla Hofmanová
Zdroj: Česká televize (Dalibor, Nevyjasněná úmrtí)
