Článek
To, co dnes radní i politici najednou hlasitě kritizují, se totiž dělo i v době, kdy Českou televizi řídil Součkův předchůdce Petr Dvořák. Každopádně zdatný manažer, který před příchodem do ČT sedm let (2003-2010) šéfoval nejúspěšnější privátní stanici u nás, televizi Nova. A své zkušenosti z ní v ČT bohatě využil. Právě za jeho éry se totiž v ČT masivně rozbujelo vysílání neúnosného množství kriminálních seriálů, drahých zahraničních reality show či magazínů, plných product placementu, jež nastavily systém neférové konkurence vůči ostatním celoplošným kanálům.
Zatímco ty si musí podobné pořady kupovat či natáčet za své, především příjmy z reklamy, Česká televize na ně marnotratně využívá miliardy z povinných koncesionářských poplatků. Nelze se tak vůbec divit, že v Dvořákově éře dosáhla ČT nejvyšší proporční sledovanosti a porazila do té doby suverénně vládnoucí Novu. Zda bylo Dvořákovým záměrem sesadit dosavadní jedničku z trůnu, lze jenom spekulovat, každopádně se mu to podařilo.
Jedni za své, druzí za poplatky
Jedněmi z mála, kdo měli na neblahý trend odvahu upozornit, zatímco většina politiků či televizních radních si ČT nedovolila kritizovat a vytvořili kolem ní atmosféru veřejnoprávní nedotknutelnosti, byli členové poroty Českého filmového a televizního svazu FITES. Ti každoročně vyhlašují televizní ceny Trilobit a před třemi lety udělili veřejnoprávní stanici anticenu Citron za dramaturgický plán hrané seriálové tvorby na rok 2022. Svůj verdikt mimo jiné zdůvodnili tím, že televize veřejné služby nemá za peníze koncesionářů dělat to, co jim komerční kanály poskytují za své. Právem přitom třeba kritizovali bezduché imitace zahraničních kriminálních seriálů.
Veřejnoprávní paradoxy
Jenže, namísto toho, aby se situace změnila z lepšímu, nastal pravý opak a často tak dochází k absurdním paradoxům. Zatímco komerční Nova vysílá dlouhodobě nejsledovanější zpravodajskou relaci u nás, ČT boduje především díky pohádkám, kriminálkám, převzatým reality show coby produktu globalizované zábavy či sportovním přenosům. A právě těmito komerčními formáty válcuje svoji konkurenci na televizním trhu.
Ačkoliv majitelé soukromých televizních stanic, mediální odborníci i opoziční politici neustále upozorňují na nutnost definovat roli veřejnoprávní služby v 21. století, výsledek je žalostný. Namísto toho se najednou řeší méně podstatné problémy, např některé kontroverzní výroky současného ředitele ČT, skrytá reklama v magazínu Sama doma, personální politika nebo špatná komunikace, což je dnes mimochodem osvědčený prostředek, jak se někoho zbavit.
Jenže, to vše se dělo již za Petra Dvořáka, který má na svém kontě více vroubků než Jan Souček. V době, kdy Dvořák v ČT vládl, odešla řada výrazných osobností, například moderátoři Daniela Drtinová nebo Petr Veselovský, kteří si stěžovali na neúnosné politické tlaky. Výsledkem kritiky části redaktorů na poměry ve zpravodajství nicméně bylo, že Dvořák nechal rozpustit komisi, která měla jejich stížnosti posoudit.
Bez iluzí
Každý insider, který situaci v ČT dobře zná, si vůbec nedělá iluze o tom, že je politický nezávislá, tím spíše, že o ni v mnoha případech rozhodují samotní politici. Politické tlaky s velkou mírou pravděpodobnosti stály jak za odchodem Petra Dvořáka, tak za nynější snahou zbavit se Jana Součka. A jistě není náhodné, že někteří radní ČT by zase Dvořáka vrátili zpět do křesla generálního ředitele nebo si tam dosadili jiné své favority. Některá jména ovšem nevěstí nic dobrého a představují spíše riziko, že se situace v České televizi opět zásadně nezmění.
