Článek
Při letošním zahajovacím ceremoniálu se dokonce pustil jednoho ze skutečných „zachránců“ MFF, když prohlásil: „Ne všechna rozhodnutí státu jsou moudrá.“ To je ovšem z jeho strany nebývalá drzost. Historie festivalu, který se poprvé konal již v roce 1946, je velmi pestrá a pohnutá, přesto se ji mnohá servilní média snaží zredukovat na třicetiletou éru, kdy v jeho čele stojí zbožštěný „Barťák“ a vůbec se nesnaží ověřit jeho sebevědomá a často zavádějící prohlášení. Je velkým paradoxem, že ve skutečnosti přispěl k záchraně MFF právě stát prostřednictvím ministerstva kultury, jež stálo u vzniku Nadace film festival Karlovy. Ta byla založena již v roce 1993 a právě stát poskytl festivalu velkorysou finanční podporu a štědře jej dotuje dosud. Za léta existence MFF jde o stovky milionů korun.
Zlatý Golem
Existence karlovarského festivalu byla totiž ohrožena z úplně jiného důvodu. Po roce 1989 se parta pražských umělců a producentů pokusila MFF připravit o prestižní statut festivalu kategorie A, ale její pokus vybudovat v Praze konkurenční, luxusní festival Zlatý golem nakonec skončil krachem. Nebýt několika karlovarských podnikatelů kolem Grandhotelu Pupp a Karlovarského porcelánu Thun, Zlatý Golem by souboj možná nakonec vyhrál. Mimochodem, hned první ročník zahájil velkolepě, když se mu podařilo přilákat takové osobnosti jako Alana J. Pakulu nebo Meryl Streepovou.
Naštěstí však právě karlovarští podnikatelé, patrioti a politici, v čele s tehdejším náměstkem primátora Petrem Masákem (a nikoliv Bartoška) udělali pro záchranu MFF v Karlových Varech maximum možného a Golema nakonec pokořili. Pomohla jim k tomu nejen dlouholetá historie MFF, ale také ideální zázemí s nejlepším kinem v zemi a v neposlední řadě okouzlující karlovarský génius loci.
Ješitnost a nevraživost
Známá filmová publicistka Tereza Brdečková připomíná ve svém článku pro časopis Respekt, nazvaný Vary nebo Praha?, že na začátku konfliktu stála uražená ješitnost: „Od léta rostla nevraživost mezi předsedou Nadace, hercem Jiřím Bartoškou a ředitelem festivalu Antonínem Moskalykem, který nakonec z Nadace odešel a v tichosti založil Zlatého Golema.“ V novinářských kuloárech se šeptalo, že Bartoška respektovaného režiséra zkrátka „vyštípal“. Ve skutečnosti tak „zachránil“ akci, na jejíž vážné krizi se sám podílel.
Hvězdy nikdy nechyběly
Záměrně je také stále přiživován mýtus, že do Karlových Varů začaly jezdit velké filmové hvězdy až v Bartoškově éře, i když je realita zcela jiná. Festival byl vždy poplatný své době a přesně odrážel to, co se v české společnosti dělo. Byl symbolem budovatelských padesátých let i zlatých šedesátých, normalizačních sedmdesátých a v neposlední řadě i privatizačních devadesátých. Symbolem této dravé doby se stal právě Bartoška a společně s ním i několik kontroverzních podnikatelů. Kvůli nim se MFF dostal do mnoha problémů a čelil řadě skandálů. Ale na to se v zájmu Bartoškova „zbožštění“ rádo zapomíná.
Před Bartoškou
Nahlédnutí do historie MFF přináší zajímavá srovnání a dokazuje, že před tím, než mu začal šéfovat Bartoška, rozhodně nešlo o bezvýznamnou akci, o niž nikdo nestál. Například už před listopadem 1989 se stal hlavní velkou hvězdou režisér Bernardo Bertolucci, v nabitém sále Thermalu se promítl jeho obrovský hit Poslední císař, který získal devět Oscarů. Nechyběly ani další velké režisérské legendy, maďarský oscarový tvůrce István Szabó, ruský mág Nikita Michalkov nebo americký herec a režisér Bob Hoskins. Jestliže někdo stále papouškuje, že před revolucí se jednalo o pouhou ideologickou přehlídku, pak stojí za to připomenout, že festivalové publikum si dopřávalo hity, jakými byly například legendární snímky Četa (režie Oliver Stone), Mise (R. Joffé), Oběť (A.Tarkovskij), třemi Oscary ověnčená perla W. Allena Hanna a její sestry nebo Zlatou palmou z Cannes strhující snímek Pelle Dobyvatel režiséra B. Augusta.
Fenomén Brousil
Jednou z hlavních osobností předlistopadového MFF byl legendární filmový kritik a teoretik A. M. Brousil. Při vší úctě k Jiřímu Bartoškovi udělal pro český film a filmové festivaly nepoměrně více než on. Mimo jiné se podílel na založení FAMU, která vychovala množství vynikajících režisérů, zdaleka nejen českých. Československou kinematografii zastupoval na mnoha světových festivalech a přehlídkách i v prestižních uměleckých organizacích.
Jeho význam před časem v rozhovoru pro iHned.cz připomněla další výrazná tvář MFF, legendární Eva Zaoralová: „A. M. Brousil byl člověk svým způsobem posedlý filmem a vlastní ctižádostí. Ta první posedlost měla své dobré stránky: bez něho by například studenti FAMU, z nichž se utvářela česká nová vlna, nepoznali takové množství zásadních ukázek nejlepších proudů západoevropských kinematografií: italský neorealismus, francouzské cinéma-vérité, britské free cinema. Díky němu mohli diváci vidět filmy tvůrců, které teprve později objevovaly velké festivaly.“
Adéla Hofmanová
Zdroj: Česká televize, Respekt.cz, Ihned.cz, Lázeňský časopis
