Článek
Už z reakcí čtenářů je zřejmé, že je případ matky Karolíny je spíše výjimkou potvrzující pravidlo, a někteří diskutující si dokonce myslí, že je „vycucaný z prstu“. Většina z nich má s babičkami naopak ty nejlepší zkušenosti a neumí si bez jejich pomoci výchovu dětí představit. Patřím k těm matkám, které jenom díky té své zvládly s dětmi vystudovat vysokou školu a z finančních důvodů jít co nejdříve pracovat.
Přestože jsem také já někdy zápasila s jejími „staromódními“ výchovnými metodami, s odstupem času se ukázalo, že se osvědčily více než různé výstřelky, neustále měnící pravidla péče o děti. Skvělá babička dokázala bezkonkurenčně uklidnit nespokojené miminko a poradit mi „fígle“, které se stokrát osvědčily. O tom, že mě naučila vařit, péct a spoustu dalších věcí, ani nemluvě.
Naprosto nenahraditelná se stala pomoc této báječné babičky v okamžiku, kdy jsem v šestinedělí tak vážně onemocněla, že jsem nebyla schopna svoje dítě ani nakrmit, ani přebalit a ona vše zvládla. Nejenže se celý den a noc starala o moji malou holčičku, ale také o mě. A když se mi narodila druhá dcera, bylo pro ni naprostou samozřejmostí, že celý týden, co jsem ležela v porodnici, ochotně hlídala tu první. A vrátit se domů, kde bylo vše pro další vnučku vzorně připravené doslova na podnose, byl báječný pocit.
Podobné to bylo i s mou vlastní babičkou, přestože byla na hony vzdálená té pohádkové. Byla sice velmi přísná, ale když mi ušila šaty k maturitě a další krásné modely, všechno jsem jí odpustila a naopak jsem se jí později snažila její služby oplatit.
Stále s velkou nostalgií vzpomínám na babiččin dům, plný pokladů, na její mistrovské cukrářské výrobky i na její legendární „singrovku“, s jejíž pomocí mi udělala tolik radosti.
Adéla Hofmanová
