Článek
Jediné, v čem jsou si oba ceremoniály podobné, je neúměrná pozornost věnovaná marginálním detailům: co na sobě měla ta či ona celebrita, nebo jaký skandál se na nich odehrál. O filmy jde přitom většině médií bohužel až na posledním místě. Stačí si prolistovat titulky, jimž kralují zprávy o „divočině na Lvech“ nebo o tom, že při udělování Oscarů přišel John Cena na jeviště nahý a Emma Stone měla na šatech rozbitý zip.
Míra nablýskanosti
Ačkoliv se pořadatelé Českého lva snaží Oscara kopírovat co nejvíce, jde většinou jen o vnější efekty a míru nablýskanosti, což navíc s ohledem na tristní podmínky českých filmařů a většiny herců působí směšně. Zato rozdíly v podstatných záležitostech jsou markantní. Především, co se kvality a významu vítězných filmů týče. Letos se nominací na vysněnou sošku dočkalo tolik vynikajících snímků, že členové Americké filmové akademie jistě řešili tíživé dilema, které jméno se nakonec na základě jich verdiktu ocitne v obálce.
A také herci předvedli tak fantastické kreace, že by bylo nejspravedlivější, kdyby letos vyhráli Oscara všichni nominovaní. Osobně jsem tajně fandila snímků Maestro, v němž Bradley Cooper hraje geniálního amerického skladatele a dirigenta Leonarda Bernsteina takovým způsobem, že hudebníci, kteří ho osobně znali, mluví o jeho „reinkarnaci“. Dost jsem prožívala i zklamání z toho, že ani jednu z jedenácti nominací nakonec neproměnil Martin Scorsese za strhující drama Zabijáci rozkvetlého měsíce.
Nejpodivnější ročník
V případě Českých lvů zcela souhlasím s názorem kolegů z Reflexu, že letošní ročník byl „nejpodivnější“. Považuji za hodně nefér, že jsou spojeny televizní projekty s filmovými a naprosto nechápu, jak mohl nejvíce Lvů posbírat kontroverzní seriál České televize Volha. Je to totiž značně falešná satira na éru normalizační televize, kde se lidé udávali a holdovali pití a sexu, jako by se v dnešní době nic takového nedělo. Stačí připomenout nedávná vážná podezření, týkající se sexuálního obtěžování v České televizi, jež mají podle různých svědectví ještě pikantnější podobu než scény, odehrávající se ve Volze.
A co se vulgarity a estébáckých praktik týče, tento týden sledujeme v přímém přenosu další neuvěřitelná extempore bývalých kádrů. Českého lva by si proto v televizní kategorii víc zasloužil skvělý satirický seriál ČT Dobré ráno, Brno!, jenž si nebere na mušku minulé zaměstnance ČT, ale ty dnešní.
Nejlepší v ničem?
Podle mě Volha také neprávem zastínila vynikající film Tancuj, Matyldo a především odvážný a filmařsky náročný snímek Bratři, který mimochodem členové naší Akademie vyslali do mezinárodního souboje o letošní Oscary. Na Českých lvech byl sice nakonec vyhlášen nejlepším filmem, avšak paradoxně nebodoval v žádné jiné kategorii, takže, jak píše Vojtěch Rynda v Reflexu, byl „nejlepší v ničem“.
Eben vs. Kimmel
Za zmínku stojí i srovnání moderátorů Českých lvů a Oscara. Osvědčený, ale již notně „opotřebovaný“ Marek Eben, se v přímém přenosu zmohl na pár krotkých vtípků a narážek, třeba na úkor tchyní. Nijak originální nebyl ani úvodní klip, v němž hrál. Byl totiž založený na stejné zápletce jako ty, co se promítají na karlovarském festivalu, tedy, že hlavní cenu někdo ukradne. A po letošní bilanci zní jako špatný vtip finále, v němž Eben říká Simoně Pekové, že Českého lva dostane jenom ten „kdo si ho opravdu zaslouží“.
Oproti „korektně“ opatrnému Ebenovi se proslulý moderátor Jimmy Kimmel, uvádějící Oscary, klidně navezl i do bývalého amerického prezidenta a dokonce se podivil, jak to, že už dávno nesedí ve vězení.
Zdroj:
Česká televize
