Článek
📖 Základní děj:
Karolína přijíždí do starého domu. Je zarostlý, tichý, ale ne znepokojivý – spíš jako by čekal. V prvních dnech se jí tam zdají zvláštní sny – dům v nich není prázdný, ale plný hlasů a života. Každé ráno je něco jinak: šuplík, který předtím nešel otevřít, najednou povolí. Objeví deník. Dveře, které nevedly nikam, najednou ústí do půdy.
Začíná nacházet záznamy od žen, které v domě žily – každá jiná, ale všechny s podobným neklidem uvnitř.
Jednoho dne si uvědomí, že dům se mění podle jejího nitra. Že v něm dřívější obyvatelky nezmizely, ale že jejich stopy zůstávají jako otisky duší. Karolína začíná psát vlastní příběh – své zápisky zanechává v domě.
��
Otevřený konec:
V závěrečné kapitole se Karolína probouzí po zvláštně klidné noci. Dům je tichý. Stěny jsou čisté, místnosti prázdné, jako když se někdo odstěhuje – ale její věci jsou stále na místě.
Na stole leží dopis, který nenapsala ona. Obsahuje jen větu:
„Nejsi první. Ale možná budeš poslední.“
Dům za ní zabouchne dveře.
✍️ Výzva pro čtenáře:
Co bys udělal/a na jejím místě?
Myslíš, že Karolína dům opustí – nebo zůstane a přijme jeho pravidla?
Kdo napsal ten dopis?
Napiš do komentáře a já podle toho upravím děj.
