Článek
Hladovka Jiřího Gruntoráda
Jiří Gruntorád opravdu vyčerpal všechny možnosti vyřešit tuto velkou nespravedlnost. Proto se hladovka jeví jako logický důsledek.
Můj důchod
Když jsem dospěl do důchodového věku, tak mi ČSSZ oznámila, že můj důchod bude po dobu 5 let 0 Kč. Potom mi stanovili důchod 5396 Kč, nezapočetli mi dobu podnikání, (pojistné mám zaplacené) a dokonce mi nezapočetli téměř 2 roky, kdy jsem byl zaměstnancem ČSSZ.
Ptám se pana Jurečky, jak mám z těchto peněz pokrýt své životní náklady? Proč mají estébáci, co mě opakovaně mlátili, několikanásobně větší důchody?
Útěk do zahraničí
Útěk do zahraničí se nekonal. Proč? Protože nejsem posera a věděl jsem, že o právní stát musím bojovat v Československu a ne v pohodlí zahraničního exilu. Od 17. 11. 1968 jsem byl sledován a pronásledován STB až do svého zatčení. Věděl jsem, že tím riskuji vězení a nelituji toho. Bohužel lidí jako já bylo málo, tak zločinecký komunistický režim vydržel až do roku 1989.
Můj odpor proti komunismu
Již v devíti letech v březnu 1962 jsem šel utopit rudý pionýrský šátek do rozvodněné Berounky na ostrov uprostřed řeky, ač neplavec, se dvěma spolužáky v Radotíně. Po 21. 8. 1968 jsem jsem zorganizoval mnoho demonstrací. Ta nejdůležitější proběhla 17. 11. 1968 na Václavském náměstí a později na Staroměstském náměstí. Celých 12 a půl hodiny jsem vyzýval lidi ke generální stávce jako protest proti kolaboraci politického vedení země v čele Dubčekem. Lidi moji výzvu přijali a generální stávka skutečně proběhla od pondělí 18. 11. 1968 do středy 20. 11. 1968. Ve 22:30 17. 11.1968 se na mne na Staroměstském náměstí vrhlo 12 estébáků a unesli mne ve Volze do Bartolomějské ulice. Dvě hodiny mne mlátili a marně vyslýchali.
V listopadu 1989 po založení OF jsem se Jirky Gruntoráda zeptal, jak se mám angažovat. Jirka se zamyslel a řekl mi: „Založ Stranu zelených.“ Ta myšlenka se mi zalíbila a tak jsem Stranu zelených založil. Více info na Pametnaroda.cz
Sabotáž
Ihned po skončení generální stávky jsem byl na každém kroku sledován STB. Trpělivě jsem čekal na další příležitost, jak komunistům zavařit. Začátkem roku 1973 jsem začal pracovat v obřím výpočetním středisku Úřadu důchodového zabezpečení (dnes ČSSZ) na sálovém počítači Leo 326, kde se zpracovávali velmi citlivá data všech obyvatel ohledně odpracovaných let, nemocí a hlavně důchodová agenda.
O generaci starší kolega Marko Kukec mi ukázal, jak na počítači vyvolat kratší poruchu. Také jsem to zkusil. Uvědomil jsem si, čím větší poruchu vyvolám, tím více ohrozím komunistický režim.
Celou sérií útoků jsem způsobil 1. obří hackerský útok v historií. Podařilo se mi zlikvidovat velké množství dat, na několik týdnů se zcela zastavilo zpracování dat. Operátoři a technici odjeli zpracovávat data do Ostravy a já i tyto data zlikvidoval.
Dověděl jsem se, že pokud se celá evidence nenávratně poškodí, tak znovuvytvoření bude trvat půl roku a musely by na tom pracovat stovky lidí.
Tuto možnost jsem zavrhl, neboť jsem si uvědomil, že mne může Kukec udat. To se bohužel později stalo.
Vše vypadalo jako rozsáhlá porucha, a kdyby nebylo udání Kukece, tak by nikdo nezjistil, co se vlastně stalo. Je velmi pravděpodobné, že kdybych sabotáž dokončil, tak by vzniklý kolaps sociálního systému vedl k zhroucení komunistického režimu.
Byl jsem později zatčen a odsouzen do nejtěžšího kriminálu na 10 let. A to i přesto, že jsem vše zapřel. Bylo mi opakovaně vyhrožováno trestem smrti .
Odstoupení ministra Jurečky
Odstoupení ministra Jurečky je zcela na místě, nejde o to vydírat ho, ale o to, že zásadně pochybil v sociální oblasti.
Stal se z něj nepřítel důchodců, nejchudších rodin a matek samoživitelek. Pokud dojde k realizaci registrací DPP, bude to znamenat konec sociální smíru a obří ztrátu pro státní rozpočet a není vyloučen pád vlády.
Registrace dohod o provedení práce - DPP
700 00 lidí a jejich rodin jsou v dluhové pasti, tak díky DPP nebo práci načerno si dorovnávají chybějící peníze na přežití.
Je to život na okraji společnosti, bez jakýchkoliv práv kromě práva volebního.
Zákoník práce je pro ně pohádka pro dospělé, žádná dovolená, nemocenská, příplatek za přesčas, noční atd.
Pelikán to chtěl řešit dluhovou amnestii, ale exekutorská lobby ho zametla. Exekutorská lobby prahla po registraci DPP už od svého založení a Jurečka tyto nebohé lidí vydal napospas těmto finančním dravcům.
Pokud by proběhla slíbená dluhová amnestie, tak většina ze 700 000 se ráda nechá zaměstnat, aby získali zpět svá práva ze zákoníku práce. A do státního rozpočtu budou proudit desítky miliard navíc.
Důsledek registrace DPP
Nynější protesty bohatých jsou jen slabý odvar. Až si v březnu půjde 700 000 chudáků pro výplatu, tak budou nemile překvapeni, až zjistí jim značnou část výplaty vysála Exekutorská mafie.
Skončí s prací ze dne na den a s nimi pokrachuje hodně firem.
A budou hledat řešení. Práce na černo, melouchy všeho druhu, Švarc systém, práce na jeden den, nárůst obecné kriminality, sebevraždy, protesty, ve volbách hlasy populistům atd.
A hlavně žádné slíbené miliardy do státního rozpočtu. To je rodinná politika lidovců v reprezentována Jurečkou.
Adrien Sehnal
občanský aktivista
ochránce slabých
bojovník za obnovu právního státu.
