Energetickou chudobou trpí nejvíce seniorky ve starých rodinných domech

Částka představuje zhruba trojnásobek oproti novému nebo zateplenému domu. Energetická chudoba se týká i nájemníků: 86 % nájemních bytů je energeticky náročných. Platby za energie a nájem tak mohou tvořit více než polovinu všech měsíčních výdajů domácnosti.

Energetická chudoba se v Česku týká více než 1,3 milionu lidí, bez ohledu na to, zda bydlí v rodinných či bytových domech. Český bytový fond totiž patří k energeticky nejhorším v Evropě. Z analýzy TOP 15 % energeticky nejúspornějších budov vyplývá, že dvě třetiny rodinných domů (66 %) spadají do energeticky nevyhovujících tříd E, F a G. Alarmujících 40 % z nich se nachází v úplně nejhorší třídě G. Podobně špatně jsou na tom i bytové domy, téměř 50 % z nich spadá do tříd E až G. V nezateplených a nerekonstruovaných domech přitom velmi často žijí lidé ohrožení energetickou chudobou.

„Energetické ztráty v těchto kategoriích představují 60 až 80 % celkové spotřeby energie. V Česku se přitom renovuje pouze tempem 1–1,2 % budov ročně. Tempo je třeba zdvojnásobit až ztrojnásobit, aby se statisíce lidí nepropadly do energetické chudoby,“ říká architektka Marcela Kubů z Asociace výrobců minerální izolace.

Podle analytičky Kristiny Zindulkové, která se dlouhodobě zabývá problematikou energetické chudoby, jsou právě nerenovované bytové a rodinné domy většinově obývány nízkopříjmovými obyvateli. Ti jsou vůči růstu cen energií nejzranitelnější, protože za energie vydávají 15 až 25 % svých příjmů, což už často spadá do kategorie energetické chudoby.

„Nejohroženější skupiny představují samoživitelky, nízkopříjmové rodiny s dětmi, domácnosti s invalidním důchodem a osamělé seniorky. Z analýz nové dávkové reformy vyplývá, že fixní energetický paušál, tedy část superdávky týkající se bydlení, je nedostatečný pro 43 % osamělých seniorek. U těch žijících v rodinných domech dokonce pro 67 %. Pokud by však žily v zateplených a renovovaných domech, jejich výdaje na energie by mohly být až o dvě třetiny nižší,“ upozorňuje analytička Kristina Zindulková.

Z hlediska výdajů na energie jsou největším „žroutem“ rodinné domy postavené před rokem 1989. 75 % z nich neprošlo zásadní renovací ani zateplením. To je asi 955 tisíc rodinných domů, většinou na venkově a v nízkopříjmových regionech. Ať už se v nich topí plynem, tepelným čerpadlem nebo uhlím, představují doslova energetickou černou díru.

„Při roční spotřebě kolem 30 MWh plynu nebo 9 MWh elektřiny (tepelné čerpadlo) to znamená náklady na vytápění okolo 40 tisíc korun ročně. V případě vytápění uhlím pak dokonce okolo 50 tisíc korun, a to bez započtení očekávaného zdražení v důsledku emisních povolenek na plyn a uhlí,“ říká architektka Marcela Kubů.

I pokud by senior pobíral průměrný starobní důchod ve výši 21 080 Kč měsíčně – na což řada těch nejohroženějších ani zdaleka nedosáhne – spadal by do kategorie energetické chudoby. V nezatepleném domě zaplatí za plyn včetně ohřevu vody a vaření přibližně 3800 Kč měsíčně, a pokud topí uhlím, dokonce téměř 5000 Kč.

O zvýšení výdajů za energie rozhoduje hlavně celková spotřeba spíše než samotný zdroj tepla. Po komplexním zateplení klesnou výdaje na vytápění přibližně na 13 tisíc korun ročně, a to jak při použití tepelného čerpadla, tak plynu (viz modelový příklad). U zaizolovaného domu se tak na účtech významně neprojeví ani zavedení systému emisních povolenek ETS 2, který zvýší ceny zejména uhlí a zemního plynu.

„Nejúčinnější cestou, jak se vyhnout zvyšování cen, je proto podpora renovací, protože v komplexně zatepleném domě se měsíční spotřeba energie sníží zhruba třikrát. I po započtení emisních povolenek by v modelovém případě měsíční výdaje za energie zůstaly v rozmezí 1200 až 2200 korun, podle toho, zda domácnost topí plynem, nebo uhlím,“ říká ekonomická analytička Kristina Zindulková a dodává, že podpora investic do renovací nestačí. „Dokud zranitelné domácnosti nebudou mít zatepleno, měl by jim stát s náklady pomáhat.“

Téměř polovina bytového fondu (celkem 49 %) se nachází v nevyhovujících třídách E až G. Do nejhorší energetické třídy G spadá přibližně 18 % bytových domů. „Mají vysokou spotřebu tepla nejen kvůli chybějící izolaci, ale také zastaralému systému vytápění a netěsnícím oknům. Často už jsou celkově za hranicí své životnosti. Kromě vysokých nákladů na provoz pak hrozí i vlhkost, plísně a celkově nezdravé vnitřní prostředí,“ říká architektka Marcela Kubů.

Nezateplené bytové domy navíc výrazně přispívají k prohlubování energetické chudoby: 40 % domácností, které čelí energetické chodbě, totiž žije v nájmu, zatímco v celé populaci je to pouze 19 %. „Až 86 % nájemních bytů spadá do kategorií s velmi vysokou energetickou náročností. U domácností pod hranicí chudoby tak výdaje za energie a nájem mohou tvořit více než polovinu všech měsíčních výdajů,“ upozorňuje analytička Kristina Zindulková.

Stát může nízkopříjmovým domácnostem ulevit i tím, že – podobně jako v řadě evropských zemí – začne motivovat vlastníky nemovitostí k renovacím. Cestou může být zavedení alespoň minimálních energetických standardů s možností využít pro renovace dotační programy.

„Stát by například mohl do roku 2030 přestat doplácet na byty v budovách s energetickou třídou G, do roku 2035 i na třídu F a od roku 2040 by se novým minimálním standardem pro sociální bydlení stala třída D,“ nastiňuje možný regulační rámec Michal Čejka, energetický expert Centra pasivního domu, a dodává:

„Déčko sice nepředstavuje kompletně renovovanou budovu, ale umožňuje již ekonomicky akceptovatelný provoz domácnosti. Oproti třídě G představuje déčko obrovský rozdíl. Pokud se navíc využijí dostupné formy státní podpory na energetické renovace, je to naprosto realistický cíl.“