Článek
Liberty Ostrava indického majitele Sanjeeva Gupty , v regionu stále označována jako Nová Huť, již druhý měsíc nevyrábí a naprostá většina zaměstnanců nedochází na pracoviště z důvodu překážek na straně zaměstnavatele. Touto překážkou je zastavení dodávek energií, a to hlavně tepla, ze strany výhradního dodavatele, firmy Tameh, jejímž vlastníkem je z 50% polská firma Tauron a z 50% firma ArcelorMittal dalšího indického majitele Lakhsmi Mittala. Důvodem zastavení dodávek je dle zástupců Tamehu dluh LO vůči tomuto dodavateli ve výši 2 miliard korun. Firma Tameh toto zastavení zdůvodnila vyčerpáním zásob uhlí a nedostatkem financí na jeho další nákup, a to i přesto, že jí LO nabídla možnost dodání uhlí na vlastní náklady, a namísto akceptace této nabídky vyhlásila insolvenci.
Reakce LO na sebe nenechala dlouho čekat – u soudu požádala o ochranu před věřiteli, kterou se Tameh marně pokusil zvrátit argumentem, že LO není v úpadku, o čemž svědčí mimo jiné i vyvedení zisku z hutě ve výši téměř 7 miliard korun do Guptovy mateřské skupiny GFG. LO se naopak brání argumentem, že Tameh zneužíval svého monopolního postavení dodavatele energií a od roku 2019, kdy Gupta koupil huť od Mittala, vzrostly z důvodu rostoucích cen dodávaných energií náklady na 1 tunu oceli o 340%, což prakticky znemožnilo vyrábět ocel za konkurenceschopnou cenu. Od této chvíle se obě firmy nemohou dohodnout, jak situaci řešit.
Za této patové situace se dostává na veřejnost informace, že skupina ArcelorMittal podala polské firmě Tauron nabídku na odkup jejího polovičního podílu ve firmě a že Tauron tuto nabídku přijal! Vyvstává otázka, proč by Mittal investoval své peníze do firmy, která je v insolvenci? Komu bude v Ostravě energie dodávat, když vše nasvědčuje tomu, že i LO skončí s ohledem na celkové dluhy ve výši 3 miliard v platební neschopnosti? Je skutečně příčinou potíží obou firem současná složitá situace na trhu s ocelí? Nebo se jedná o souboj dvou ocelářských gigantů, kdy buď zvítězí jeden z nich a výroba v obou firmách se rozjede pod hlavičkou jednoho majitele, nebo se nerozhodne a tisíce lidí na Ostravsku přijdou o práci jen proto, že ani jeden z kohoutů nepřipustí, aby byl vítězem ten druhý?
O co vlastně oběma majitelům může jít? Lakšmí Mittal byl přinucen Evropskou komisí prodat Huť z důvodu avizované koupě italské hutní společnosti Ilva. Z této koupě nakonec sešlo, neboť mu italská vláda odmítla dát záruku imunity před trestním stíháním v souvislosti s žalobami místních obyvatel, vyplývajících z plánovaných kroků při restrukturalizaci hutní společnosti. Takže pan Mittal přišel o ostravskou Huť, která mu dosud vydělávala miliardy ročně a která je díky svým specifickým výrobkům schopná přinášet slušný zisk i v dnešní době. Výrobky s vysokou přidanou hodnotou, jakými jsou bezešvé trubky, svodidla a závitové tyče navíc Mittal ve svém portfoliu nikde nemá. Proč by tedy nemohl stoprocentní kontrolou firmy Tameh dostat do potíží ostravskou Huť a těchto potíží v příhodný okamžik využít ve svůj prospěch a Huť opět za levný peníz koupit? Svou roli zde může hrát i prohlášení pana Gupty, že do roku 2030 dosáhne Huť uhlíkové neutrality. Je otázkou, na kolik jsou tyto plány reálné, nicméně zcela určitě jde toto prohlášení proti zájmům Tamehu, který vyrábí veškerou energii spalováním uhlí!
A o co může jít panu Guptovi? K tomu, aby mohl své plány realizovat, potřebuje vyrábět, a to s co nejnižšími výrobními náklady. V cestě mu ale stojí Tameh, který naopak neustále zvyšuje ceny dodávané energie, aby minimalizoval jeho zisk. Jak tedy tuto situaci vyřešit, když Tameh je výhradním dodavatelem energie? Stačí z této jeho výhody udělat nevýhodu – pokud mu přestanu platit, dostane se do insolvence a v případě konkursu Tameh koupit přes třetí firmu, se kterou již budu mít předem sjednány podmínky dodávek energií.
Jedná se samozřejmě o spekulace, ale jak jinak vysvětlit postup při vyjednávání řešení stávajícího dluhu mezi zástupci obou firem? Na veřejnost cíleně nepronikají žádné informace, pouze vyjádření tiskových mluvčí, cenzurovaná referáty komunikace obou firem, omezující se na konstatování, že k dohodě dosud nedošlo a vinu nesou zástupci protistrany. Přitom z prostého ekonomického hlediska by mělo být zájmem obou firem, aby se podařilo provoz obou co nejrychleji obnovit.
Je zřejmé, že v této hře drží v ruce vyšší karty v ruce Mittal, který může závazky Tamehu uhradit a díky své promyšlenější finanční politice a dostatečným rezervám kapitálu dál držet LO v šachu. A tak zatímco ArcelorMittal oznamuje navýšení provozního zisku za poslední čtvrletí roku 2023, LO ve stejném období zastavuje výrobu, neboť nemá zdroje na její profinancování. Otázkou tudíž je, nakolik jsou Guptova slova o restrukturalizaci podniku myšlena vážně, když dosud nebyl schopen restrukturalizačnímu správci ani dodat podklady, že LO není v úpadku, a již třetí měsíc pouze mlží o vstupu jakéhosi strategického investora s přínosem téměř 5 miliard.
Stěžejním problémem je, na kolik jsou tato prohlášení pravdivá a zda se nejedná pouze o oddálení krachu tak, aby měl Gupta čas vyvést z firmy poslední zdroje zisku. Už samotná osoba pana Gupty totiž nevzbuzuje příliš důvěry. Jeho podnikání je vyšetřováno v několika zemích, mimo jiné ve Francii čelí obvinění ze zneužití majetku – konkrétně státní dotace 18 milionů eur, či v Anglii, kde čelí podezření z podvodu, podvodného obchodování a praní špinavých peněz. Stejný styl podnikání praktikuje i v České republice, kde mu to díky benevolenci státních orgánů zatím prochází. Stačí zmínit dosud nevyjasněné použití covidových dotací či prodej státem přidělených emisních povolenek za 1,24 miliardy, a to i přesto, že majitel ubezpečil tehdejšího premiéra pana Babiše, že tyto povolenky nebudou vyvedeny. Nakonec byly prodány do sesterské firmy v Rumunsku a peníze za prodej „omylem“ putovaly na účet GFG a nikoli zpět do Ostravy.
Ani současné kroky nesvědčí o tom, že by měl současný majitel snahu Huť zachraňovat. Na jednu stranu sice slibuje příchod strategického investora, zaměstnanci dále dostávají plat, na druhou stranu však nepodniká kroky, které by korespondovaly s avizovaným záměrem znovu zahájit provoz. Souběžně s prodejem posledních zbytků produkce dochází k odprodeji zásob koksu a železného šrotu, je šrotováno momentálně nevyužívané starší zařízení a budovy. Získané volné finanční prostředky však nejsou investovány zpět do rozjetí výroby, ale naopak dále vyváděny do sesterských společností – konkrétně v lednu více jak 100 milionů do hutě v polské Czestochové. Současně firma odmítá zakázky na roury či závitové tyče, přestože poptávané objemy a prodejní ceny jsou zárukou rentability výroby. Chybí totiž to podstatné – finance na vstupní materiál, jehož nákup od externích dodavatelů je neustále odkládán.
Co bude dál? Nikdo neví. Zaměstnanci se nesmí dle Evropského soudu k situaci ve firmě vyjadřovat, majitel naopak v rozporu se směrnicí Rady EHS dál odmítá zaměstnancům podávat informace. Nálada ve firmě je na bodu mrazu a začíná sílit odliv kvalifikovaných zaměstnanců. V opětovný rozjezd firmy už věří pouze zarytí optimisté nebo lidé, kteří s ohledem na předdůchodový věk mají malou perspektivu najít si nové zaměstnání. A jednání mezi Tamehem a LO dále trvají, zařízení chátrá, kvalifikovaní zaměstnanci odchází a stálí zákazníci si hledají nové dodavatele. Každý další den prostoje znamená menší a menší pravděpodobnost opětovného rozjetí výroby.
Může tedy ještě někdo Huť zachránit? Ještě může, i když těžko se mu asi podaří zachránit celý podnik a všechny jeho provozy. Z technologického hlediska je nereálné dále provozovat bez obrovských investic prvovýrobu - koksovnu, vysoké pece či ocelárnu – tyto provozy jsou technologicky natolik zastaralé, že bez kompletní modernizace je jejich provozování ekonomicky nerentabilní. Stále jsou zde však válcovny, rourovna, pásové tratě, profilové linky, svodidla, centrum závitových tyčí apod., které jsou schopny z nakupovaných předvalků okamžitě a se ziskem vyrábět široké portfolio výrobků. Hraje se však o čas!
Bohužel vláda, namísto aby podnikala rezolutní kroky, tvrdí, že má v současné situaci svázané ruce a spokojuje se s nedůvěryhodnými sliby pana Gupty. Teoreticky má však v ruce mocný nástroj, kterým může oba kohouty přitlačit do kouta – pokud se nedokáží dohodnout, je možno jim ve státním zájmu majetek znárodnit. Rozhodnutí však musí padnout rychle, tedy v době, kdy ještě bude co zachraňovat!
