Článek
Židovský pedagog Fredy Hirsch se snažil, aby děti v koncentračních táborech měli pokud možno co nejlepší podmínky k žití a nevnímali děsivé věci, které se kolem nich děly.
V mládí převzal vedení skautského oddílu židovského mládežnického sdružení, kde se mu dařilo. O rok později založil Židovský skautský svaz.
Když se v roce 1933 dostal k moci Adolf Hitler, a zavládl antisemitismus (nenávist vůči Židům), Fredymu utekla maminka i jeho bratr do Bolívie. Jeho otec zemřel, když mu bylo deset let.
On sám zůstal v Německu, emigrovat odmítl. Nadále pracoval pro mládež.
Vzhledem k tomu, že byl Žid a navíc homosexuál, jeho situace byla velmi nebezpečná.
Nacistická verze paragrafu 175 zněla jasně:
Zákaz sexuálních vztahů mezi muži. Muž, který se dopustí pohlavního styku s mužem nebo se nechá zneužít pro pohlavní styk s mužem, bude potrestán vězením.
Nacisté na tyto muže pohlíželi jako na nemocné delikventy a zločince, a je nutné je zlikvidovat, aby bylo zachováno normální rozmnožování německého národa. Byla zavedena také kastrace těchto mužů. Muž, který souhlasil, měl zajištěno předčasné propuštění z vězení.
Fredy Hirsch se proto přestěhoval do tehdejšího Československa. Postupně se stěhoval do Prahy, do Brna a také do Ostravy.
V Brně poznal svého partnera, studenta medicíny. Společně tehdy vydávali noviny a Fredy dále zakládal tělovýchovné skupiny pro mládež i dospělé.
Roku 1939 už bylo napadeno a obsazeno také Československo. Fredy i jeho přítel, který už nemohl dostudovat, zamířili do Prahy.
Záchrannou oázou byl Hagibor. Fredy v tomto areálu organizoval sport pro židovské děti. Přesto, že už bylo známo, že je homosexuál, nevěnovaly tomu pozornost a svého učitele milovaly.
V prosinci 1940 už byl ale Fredy transportován do koncentračního tábora a byl tam jmenován vedoucím dětského židovského ghetta.
Fredy Hirsch už byl na děti přísný. V zájmu zachování jejich zdraví a snahy o přežití je vedl k absolutní kázni a přísnému dodržování hygieny. S dozorci navázal dobré vztahy a dětem tak dopřál dobré podmínky k žití.
V roce 1943 byly ale téměř všechny děti i Fredy transportováni z Terezína do Osvětimi.
Tady se Fredymu díky výborné němčině a zvláštnímu charismatu opět podařilo podmanit si vedení a dětem byl zřízen blok, kde netrpěly jako ostatní vězni. Stal se jejich vedoucím, kde je vyučoval. Vedení tábora přesvědčil, že je lepší, když děti budou mít svůj prostor a nebudou obtěžovat tam, kde jsou vykonávány nucené práce jejich rodičů. Na to vedení tábora slyšelo.
Děti měly vytopený blok, více jídla a opět Fredy dbal na pořádnou hygineu. Jejich úmrtnost tak byla mnohem nižší.
Když došlo k nařízenému transportu, Fredy věděl, že je to konec. I když bylo tvrzeno, že budou přemístěni do jiného tábora, Fredy věděl, že je to cesta do plynových komor. Vězni byli rozhodnuti zachránit se, vzbouřit se, utéct.
Byl to právě Fredy, který měl celou akci zahájit písknutím na píšťalku, kterou měl jako sportovec neustále na krku. Chtěl zachránit sebe a také děti.
8. března 1944 požádal lékaře, aby mu dali lék na uklidnění, aby nebyl kvůli chystanému povstání tak velmi nervózní. Ti ale Fredyho záměrně předávkovali, aby mu zahájení povstání bylo znemožněno. Měli za to příslib samotného doktora Mengeleho, že nebudou zabiti jako ostatní.
Fredy zůstal v hlubokém spánku a spolu s ostatními třemi tisíci lidmi byl odvezen do plynových komor. Spekulovaná sebevražda Fredyho Hirsche byla jednoznačně vyloučena a spolu s postupnými svědectvími bylo prokázáno, že Fredy byl do konce svých dnů bojovník za život.
Všichni, kdo jej znali a přežili tvrdí, že to byl nesmírně odvážný mladý muž a že i oni mu vděčí za to, že žijí. Dodnes je mu věnována úcta, protože zaplatil cenou nejvyšší.
Pamětnice známá jako knihovnice Osvětimi, Dita Krausová, vzpomíná na Hagibor, kde se jim věnoval právě Fredy, který byl pro ně vždy vzorem. V Osvětimi se s ním znovu viděla. Tam ji právě Fredy určil, že bude knihovnicí. Dita Krausová tak podává svědectví o konci jeho života a je si jistá, že přežila právě díky němu.
