Článek
Psal se rok 2006, a ona vtrhla do české muziky. Možná ji neznáte, ale určitě znáte singl Měls mě vůbec rád. V roce 2014 prožila v době náběhu songu Leporelo svoji vlastní renesanci a odsunula pubertální já na druhou kolej. A dnes, v roce 2023, uspořádala koncert ke svým třicátinám. Je matkou dvou dětí, autorkou několika desek a královnou české popové hudby. A co víc, má v sobě mix všech tří slečen, žen a dam, které jsem zmínil. Je to Ewa Farna, a je pořád svá.
Verze 02 - 2023
Je až skoro škoda, že O2 aréna pojme na plně vyprodaný koncert pouze 15 000 lidí. Protože to, co předvedla Ewa Farna z lidského a hudebního hlediska, je něco, co by měla vidět většina České republiky. Už úvodní nástup s odbíjejícími roky a přehlídkou Ewiny minulosti dával napovědět, že fanoušci jsou svědky něčeho unikátního, a ve chvíli kdy na plošině vyjela Ewina „dublérka“, dosáhlo nadšení v hale vrcholu. Sama Ewa nestála na plošině, všem na očích jak nějaká egoistická diva. Koncert odstartovala mezi svými tanečnicemi na pódiu, sama jako jedna z nich, písní No a co. Každý divák, který nelitoval těch několika korun navíc, a koupil si lístek na tento koncert, zažil show, která dost možná neměla dosud v Česku obdoby.
Vrchol střídal vrchol - od úvodního nástupu, přes pláč hlavní aktérky po odzpívání Měls mě vůbec rád, v reakci na několikaminutové ovace, až po houpání se u stropu haly. I přes příchod hostů (Vojta Dyk, Martin Chobot, Sofian, „posmrtně“ David Stypka) šlo hlavně o přehlídku Ewiny energie, nadšení ze zpěvu a hlavně jejího hlasu. Nedržela se zkrátka a fanouškům předváděla taneční choreografii, vtípky i vysoké tóniny. Jakoby přesně věděla, co její fanoušci chtějí, a přesně to jim dala.
Vařím z „Ewy“
Jistě, kvalitní pěvecký hlas má u nás jistě vícero zpěvaček, a kdekdo už dokázal rozbouřit O2 arénu až po strop, však na to i samotná Ewa během koncertu narážela. Co teda dělalo tenhle koncert speciální, co dělá samotnou Ewu speciální? Jednoduše - její esence, která prodchnula celé představení.
V zemi, kde většina lidí žije v permanentním bručení nebo nadávání na všechno možné, působí Ewa Farna jako zjevení. Nebojí se postavit sama za sebe, dokáže vyjádřit co si myslí jak slovy, tak písní. Koneckonců její poslední deska Umami při poslechu evokuje silnou matku, která už má něco za sebou, ale ne ve smyslu generalizování „Já jsem toho zažila, jen se podívejte“, spíše s jemných nádechem „Vím co sama chci, a nestydím se za to, že je to třeba klid, odmítnutí něčeho co nechci, nebo vytěsnění negativních lidí“. Zároveň ale sama zpěvačka nepůsobí ani trošku egoisticky, nebo arogantně. Umí si ze sebe udělat legraci, chce se životem bavit a chce tu radost rozdávat svým fanouškům. Média neřeší, umí na několik let zmizet úplně ze scény, a s velkou pompou se vrátit, jako svoje vlastní, jinačí verze, ať už 01, 02, nebo 2023.
K tomu nutno poznamenat, že Ewa to neměla zcela jednoduché. Být vrhnut do prostředí českého popu v mladistvém věku určitě není nic, co by typický puberťák zvládal s klidem. Urážky, kterými Ewu častovala česká (bulvární) média, byly často za hranou, a osobně se přiznám, že neznám jiného zpěváka, nebo zpěvačku, u kterých by se tolik řešila váha. Sama Ewa poprvé odvrhla tuto kritiku písní Boky jako skříň, a v modernější a dospělejší podobě v písni Tělo.
Ztraceno v překladu
Zajímavé na tom všem je, s jakým klidem Ewa dokáže urážky a nadávky na sociálních sítích odvrhnout, možná proto, že ani nemá potřebu je číst. Kolem obou mnou zmíněných písniček panují určité fámy, nebo nepochopení, ve smyslu, že Ewa propaguje to, ať si lidé tloustnou jak chtějí. Každý kdo si ty písničky pouští častěji a zaposlouchá se do Ewina krásného hlasu, slyší však něco úplně jiného. Nikde není žádné nabádání „tloustněte si jak chcete“, ale jednoduchý vzkaz „buďte rádi, za to jací jste, ať už vypadáte jakkoliv“ a to je diametrálně odlišné.
Byť tohle může působit jako nějaká oslava „bohyně Ewy“, není tomu tak. Jde pouze o určitou poctu, hold celebritě, která zůstala nohama při zemi. Jednou za čas by tohle rád slyšel každý z nás, což se právě i ona snaží sdělit. A už jen z toho důvodu, kolik energie vkládá Ewa do tvorby pro ty tisíce lidí co ji poslouchají, jak vzdoruje útokům a přitom se stále drží aktuální, a v podstatě vede český pop, si zaslouží tohle slyšet, ačkoliv si na 99 % tento článek nikde nepřečte. Pokud Vám tohle přišlo moc, pokud se Vám to zdá jako blahořečení jedné z těch celebrit co si to ani nezaslouží, zkuste se zamyslet. Kdy naposledy jste někde byli a naplno prohlásili, že to byl dokonalý zážitek? Kdy jste naposledy někomu řekli, že je skvělý nebo úžasný? Myslím si, že se to zas tak často neděje, a to je škoda. To se nám totiž Ewa Farna snaží sdělit. Ať tohle děláme častěji.
Ewa si úspěch zaslouží. Buďme rádi, že ji máme a doufejme že show, co předvedla 14. 10. 2023 v Praze, zopakuje znovu i za 10, 20, 30 let. Pozitivity není totiž nikdy dost.
Ewo, děkujeme.
