Článek
Na rozdíl od některých savců neusínají zimním spánkem ani neodlétají do teplejších krajin. Po celou zimu zůstávají aktivní a musí se vyrovnávat s mrazem, sněhem i nedostatkem potravy. Přesto se dokázali dokonale přizpůsobit a jejich způsob přežívání je důkazem obdivuhodné schopnosti přírody nalézt rovnováhu i v nepříznivých podmínkách.
Jedním z nejdůležitějších faktorů přežití zajíců v zimě je jejich srst. Na podzim začínají línat a jejich letní srst se postupně mění v hustší a teplejší zimní kožich. Ten jim poskytuje účinnou ochranu před chladem a větrem. U některých druhů, například u zajíce běláka, dochází navíc ke změně barvy srsti z hnědé na bílou. Díky tomu zajíc lépe splývá se zasněženou krajinou a je méně nápadný pro predátory. Maskování je v zimě klíčové, protože holá krajina nabízí jen málo úkrytů.
Zajíci si na zimu nestaví žádné nory ani hnízda. Většinou odpočívají v mělkých prohlubních v zemi, kterým se říká pelechy. Ty si vybírají na chráněných místech, často v závětří nebo v blízkosti křovin. Během dne zde leží schoulení, aby co nejvíce šetřili energii a udrželi si tělesné teplo. Aktivnější jsou hlavně za soumraku a v noci, kdy se vydávají hledat potravu a zároveň se vyhýbají většině predátorů i lidské činnosti.
Potrava představuje v zimě pro zajíce velkou výzvu. Čerstvá tráva a byliny jsou pod sněhem nedostupné, proto se musí přizpůsobit změněnému jídelníčku. Živí se především kůrou stromů, mladými větvičkami, pupeny a suchou trávou vyčnívající ze sněhu. Často navštěvují okraje lesů, sady nebo pole, kde nacházejí zbytky plodin. Jejich trávicí soustava je uzpůsobena k tomu, aby dokázali využít i méně výživnou potravu a získat z ní maximum energie.
Velkou roli v zimním přežívání hraje také pohyb. Zajíci mají silné zadní končetiny, které jim umožňují rychlý běh i ve sněhu. Dlouhé nohy jim pomáhají překonávat sněhové závěje a uniknout nebezpečí. Při útěku často prudce mění směr, čímž matou predátory, jako jsou lišky nebo draví ptáci. Rychlost a obratnost jsou pro zajíce jednou z hlavních zbraní v boji o přežití.
Přestože jsou zajíci velmi odolní, zima pro ně zůstává obdobím zvýšeného rizika. Silné mrazy, dlouhotrvající sněhová pokrývka a nedostatek potravy mohou vést k oslabení organismu. Velkým problémem je také lidská činnost, například intenzivní zemědělství nebo vyrušování v krajině. Pokud zajíc musí často utíkat, zbytečně ztrácí cennou energii, kterou v zimě nutně potřebuje.
Způsob, jakým zajíci přežívají zimu, ukazuje jejich výjimečnou schopnost přizpůsobení. Díky husté srsti, změně chování, úspornému hospodaření s energií a rychlému pohybu dokážou čelit nástrahám chladného období. Zima pro ně není dobou klidu, ale neustálého boje o přežití. Přesto každé jaro znovu vyběhnou do polí a luk, jako symbol vytrvalosti a síly přírody, která si i v těch nejtěžších podmínkách dokáže najít cestu k životu.
