Článek
Všichni však mají jedno společné – poprvé obléknou společenské oblečení, stanou se dámami a pány a vkročí na parket, kde pravidla určuje hudba a rytmus.
První lekce bývá plná nervozity. Kluci se potí v košilích, které jim doma vyžehlila maminka, a dívky si neustále kontrolují šaty, aby všechno ladilo. Učitel tanečních s nekompromisním výrazem vysvětluje základní krok valčíku a v sále to chvíli vypadá spíš jako pochod vojenské jednotky než jako ladný tanec. Postupně se však roztřesené pohyby mění v jistotu a trapné úsměvy ve skutečnou radost.
S každou další lekcí se parket mění v místo plné příběhů. Kamarádství se prohlubují, objevují se první sympatie a někdy i zamilované pohledy. Z obyčejných školáků se stávají mladí lidé, kteří se učí držet partnera, vést, nechat se vést a respektovat jeden druhého. A i když se občas kroky popletou, smích a hudba všechno spraví.
Závěrečný ples bývá vyvrcholením celého tanečního dobrodružství. Dívky září v dlouhých šatech, chlapci v oblecích působí dospěle a hrdí rodiče s úsměvem sledují, jak jejich děti tančí valčík, polku nebo jive. Každý krok, který se kdysi zdál nemožný, teď působí přirozeně.
Taneční nejsou jen o tanci. Jsou o překonávání ostychu, učení se slušnému chování a poznání sebe sama. Ukazují, že když se člověk přestane bát udělat první krok, může objevit něco, co ho bude těšit celý život – nejen na parketu, ale i mimo něj.
