Článek
Jedno je zábava, druhé strategická hra vyžadující soustředění. Přesto mezi nimi existuje překvapivá podobnost. Obě činnosti totiž vyžadují rozhodování, odhad a předvídavost. Každý tah – ať už v partii nebo ve sklenici – může mít své následky.
Stejně jako v šachu, i při pití alkoholu je důležité myslet několik kroků dopředu. V šachu se špatné rozhodnutí projeví ztrátou figurky, při pití může vést k bolesti hlavy, ztrátě sebekontroly nebo trapné situaci. Moudrý hráč i zodpovědný člověk ví, kdy se zastavit a kdy raději neudělat další krok.
Další podobnost spočívá v pomalém nástupu následků. V šachách se chyba často neukáže hned, ale až po několika tazích. U alkoholu je to stejné – zpočátku se člověk cítí dobře, uvolněně a sebevědomě, ale po čase přichází únava a ztráta jasného úsudku. To, co zpočátku vypadalo jako vítězství, se může snadno proměnit v prohru.
Hra v šachy i pití alkoholu jsou zkouškou sebeovládání. V obou případech je potřeba udržet chladnou hlavu. Kdo se nechá unést emocemi, obvykle prohraje. V šachu kvůli zbrklosti, v pití kvůli přehnané euforii. Vyhrává ten, kdo zná své limity a dokáže se včas zastavit.
Zajímavé je také to, že obojí může být buď nevinnou zábavou, nebo nebezpečnou závislostí. Malá partie šachů může být příjemným cvičením mozku stejně jako sklenička vína po večeři. Ale když se z jedné stane nekonečný zápas a z druhé každodenní zvyk, začíná se prohrávat hra o vlastní rovnováhu.
Nakonec se ukazuje, že pití alkoholu je jako šachová partie se samotným sebou. Každý tah má důsledky a každý hráč musí nést odpovědnost za své rozhodnutí. Vyhraje ten, kdo se nenechá zlákat krátkodobým vítězstvím, ale hraje s rozvahou a rozumem. A stejně jako v šachu platí, že nejlepší tah je často ten, kdy člověk ví, kdy skončit.
