Článek
Do sauny jsem chodila pravidelně už několik měsíců, protože jsem potřebovala prostor, kde se mohu na chvíli odpojit od práce, starostí a neustálého spěchu. Teplý vzduch mě uklidňoval, a když jsem zavřela oči, cítila jsem, jak se moje mysl konečně ztišila. Netušila jsem, že se tam objeví někdo, kdo to ticho dokáže narušit tak příjemným způsobem.
Potkala jsem ho v té chvíli, kdy jsem se rozhodla zůstat o něco déle a dát si ještě jednu várku potu. Vešel do sauny tiše, bez zbytečného rozruchu, a usadil se na protější lavici. Nevěnovala jsem mu pozornost, dokud se nezačal chovat tak, že jsem si ho nemohla nevšimnout. Nešlo o žádnou teatrální gestikulaci nebo okázalý pohled, spíš o ten klid, který vyzařoval. Věděla jsem, že takové věci v sauně bývají vzácné. Většina lidí tam je sama se sebou, s myšlenkami a dechem, a když už někdo promluví, bývá to krátké a zdvořilé.
Ten večer se ale stalo něco jiného. Po chvíli ticha se ozval jeho hlas, jemný a přirozený, a zeptal se, jestli je ta sauna často tak plná. Odpověděla jsem, že obvykle ne, a v tu chvíli se mezi námi otevřel prostor, který byl najednou plný něčeho nečekaného. Začali jsme mluvit o běžných věcech, o tom, jak nám sauna pomáhá, o tom, co děláme ve dne, a přitom jsme si ani nevšimli, že čas plyne jinak. V sauně se zdá, že se všechno zjednodušuje, že se odkládají role a předsudky a zůstává jen to, co je skutečné.
Bylo to zvláštní, jak rychle se mezi námi vytvořilo porozumění. Nemusela jsem se snažit být zajímavá, nemusela jsem se předvádět, protože tam nebyl žádný prostor pro hraní rolí. A právě to mě přitahovalo. Jeho oči nebyly upřené na moje tělo, ale na mou přítomnost. V jeho přítomnosti jsem cítila, že mohu být sama sebou, bez masky a bez očekávání.
Románek se rozvíjel pomalu, jako když se teplý vzduch postupně zvedá a zaplavuje místnost. Po každé návštěvě sauny jsme se potkali o něco dřív, než bylo nutné, a odcházeli jsme o něco později. Nešlo o rychlé flirtování, ale o něco hlubšího. Bylo to, jako bychom si v tom horku vyměňovali části sebe, které jsme jinak schovávali. A i když jsme se nikdy neviděli mimo saunu, naše setkání měla svou vlastní realitu.
Byly chvíle, kdy jsem se ptala, zda je to jen iluze, kterou si vytvářím, protože jsem unavená a toužím po něčem jiném. Ale pak jsem si uvědomila, že to není jen o romantice. Je to o tom, že jsme našli místo, kde jsme mohli být otevření, a že jsme si to dovolili. V sauně se člověk setkává sám se sebou, a když tam potká někoho, kdo ho přijme takového, jaký je, je to jako objevit zrcadlo, které neklame.
Románek v sauně pro mě nebyl jen krátkým dobrodružstvím, ale zkušeností, která mi ukázala, jak důležité je hledat chvíle, kde se můžeme uvolnit a být pravdiví. A i když jsme si nikdy neslibovali budoucnost, zůstala mi vzpomínka na to, jaké to je být v přítomnosti člověka, který vás vidí. V sauně se totiž neodhaluje jen tělo, ale i duše, a to je něco, co se nedá zapomenout.
