Článek
Každý ho už někdy zahlédl, jak rychle probíhá přes pole nebo se schovává mezi stromy. Na první pohled působí plaše, ale jeho život v přírodě je plný odvahy, chytrosti a neustálého boje o přežití.
Divocí zajíci žijí nejčastěji na okrajích lesů, v křovinách, na loukách a polích. Potřebují prostor, kde se mohou snadno schovat i najít potravu. Přes den se většinou ukrývají ve svém pelechu, což není nora jako u králíka, ale jen mělká prohlubeň v zemi. Tam se schoulí a splyne s okolím tak dokonale, že ho člověk často přehlédne i z pár kroků.
Zajíc je především noční tvor. Když se setmí, vyráží z úkrytu a hledá potravu. Živí se převážně trávou, bylinami, mladými výhonky a v zimě i kůrou stromů nebo suchými zbytky rostlin. Má výborný sluch i zrak, což mu pomáhá včas zaznamenat nebezpečí. Jakmile něco zaslechne, zpozorní, zvedne uši a v případě hrozby utíká. Jeho běh je neuvěřitelně rychlý – dokáže vyvinout rychlost až sedmdesát kilometrů za hodinu a běží klikatě, aby zmátl pronásledovatele.
Hlavními nepřáteli zajíců jsou lišky, dravci a také lidé. V minulosti byl zajíc často loven, dnes se jeho počet v přírodě snižuje i kvůli nedostatku úkrytů a změnám v zemědělství. Moderní pole jsou velká a bez remízků, takže zajíci mají málo míst, kde by se mohli skrýt. Přesto se jim díky jejich přizpůsobivosti daří přežívat.
Zajíc je samotář, ale v době rozmnožování, která začíná už na jaře, se samci vydávají hledat samice. Jejich „svatební“ období je plné pronásledování a zápasů. Samice může mít během roku i několik vrhů mláďat, která se rodí již osrstěná a s otevřenýma očima. Na rozdíl od králíčat zůstávají malí zajíčci venku v trávě, kde je matka několikrát denně navštěvuje a krmí.
Život zajíce v lese není jednoduchý. Každý den čelí nebezpečí, zimě i hladu. Přesto je symbolem volnosti a pohybu v přírodě. Když se nám poštěstí zahlédnout ho, jak tiše probíhá mezi stromy, připomíná nám, že v přírodě má vše svůj řád a že i ten nejmenší tvor má své důležité místo.
