Článek
Nebyli bohatí, ale žili spokojeně. Měli malou chaloupku, několik slepic a jednoho kohouta, který každé ráno ohlašoval nový den. Jednoho rána, když žena sbírala vajíčka z kurníku, si všimla, že mezi obyčejnými vejci leží jedno zvláštní – lesklo se jako zlato. Nevěřila vlastním očím a zavolala manžela, aby se podíval.
Rolník vzal vejce do rukou a zjistil, že je skutečně celé zlaté. Nechápal, jak se to mohlo stát. Rozhodli se ho prodat ve městě a za utržené peníze koupili nové oblečení, jídlo i nářadí. Díky jedinému vejci se jejich život obrátil k lepšímu. Druhý den je však čekalo ještě větší překvapení – slepice snesla další zlaté vejce. Tak to pokračovalo několik týdnů a brzy se z chudé rodiny stali nejbohatší lidé v okolí.
Zpočátku byli šťastní a vděční za své štěstí, ale s přibývajícím bohatstvím začali být chamtiví. Muž si říkal, že kdyby slepici rozřízl, mohl by z jejího břicha získat všechna zlatá vejce najednou. Jeho žena ho zrazovala, ale on se nenechal odradit. Jednoho dne vzal nůž a slepici zabil, aby našel její tajemství. Když ji však rozřízl, nenašel uvnitř nic zvláštního – jen obyčejné maso. Zůstal stát s prázdnýma rukama, plný lítosti.
Od té doby neměli už žádná zlatá vejce, a brzy utratili všechno bohatství, které jim slepice předtím přinesla. Nakonec byli ještě chudší než dřív. Tehdy si rolník uvědomil, že jeho nenasytnost ho připravila o všechno, co měl. Kdyby byl trpělivý, mohl žít v klidu a pohodlí po celý život.
Tento příběh se stal varováním pro všechny lidi ve vesnici. Učili své děti, že chamtivost nikdy nepřináší skutečné štěstí a že kdo chce mít všechno hned, nakonec přijde i o to málo, co měl.
Zlaté vejce se tak stalo symbolem moudrosti, trpělivosti a pokory. Není důležité, kolik bohatství člověk má, ale jak si ho váží a jak s ním zachází. Protože opravdové zlato se neskrývá v pokladech ani v penězích, ale v lidském srdci a v umění být spokojen s tím, co máme.
