Článek
Od bolševické revoluce v roce 1917 až po severokorejský totalitní režim dnes, za sebou tato ideologie zanechala přes 100 milionů obětí.
Přesto zůstává komunismus – na rozdíl od nacismu – v mnoha zemích legální ideologií. Existují politické strany, které se k němu otevřeně hlásí, včetně Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) v České republice. Jak je to možné? A co to vypovídá o našem vztahu k historii?
Krvavá bilance komunismu
Komunismus se od počátku odvolával na myšlenky Karla Marxe a Fridricha Engelse o beztřídní společnosti, kde nebude vykořisťování ani soukromý majetek. V praxi se však všude, kde se ho někdo pokusil realizovat, proměnil v totalitní režim.
Přehled hlavních příčin masových úmrtí:
🟥 Komunismus Mao Ce-tung, Stalin, Pol Pot, KLDR 80–100 milionů
🟫 Nacismus / fašismus Hitler, Mussolini, Hirohito, WWII, Holocaust 50–70 milionů
🟪 Náboženské konflikty Křížové výpravy, džihády, inkvizice, sektářské války 20–30+ milionů
🟨 Kolonialismus a rasismus Otroctví, genocida domorodců, apartheid 20–50 milionů
🟧 Války o suroviny, území a peníze Irák, Afrika (ropa, diamanty), koloniální války 10–20 milionů
🟦 Pandemie a nemoci Černá smrt, španělská chřipka, HIV/AIDS, COVID-19 200–500+ milionů
🟩 Hladomory způsobené politickým rozhodnutím Holodomor, Velký skok vpřed, Etiopie 30–50 milionů
⬛ Moderní terorismus a sekty ISIS, Al-Káida, Boko Haram, Aum Šinrikjó 500 000 – 2 miliony
Proč komunismus vždy selhal
1. Potlačení individuální svobody
V komunistickém systému nemá jednotlivec práva – je nástrojem „vyššího dobra“. Svoboda slova, náboženství nebo shromažďování je vnímána jako hrozba.
2. Centrální plánování a neefektivita
Centrálně řízené ekonomiky selhávají. Výsledkem byly nedostatky, hlad, a kolaps průmyslu.
3. Násilné prosazování moci
Komunistické režimy se dostaly k moci převratem nebo silou – a tuto sílu nikdy nepustily. Strach, tajná policie, cenzura a popravy byly základními nástroji moci.
4. Utopie za cenu lidských životů
Komunismus obětoval miliony lidí „lepším zítřkům“, které nikdy nepřišly. Vždy šlo o ideologii, která dávala cíl nad prostředky – bez ohledu na cenu.
A přesto je komunismus tolerován. Proč?
To je možná největší morální paradox současné Evropy a světa.
1. Komunismus se tváří jako „ideál dobra“
Zatímco nacismus je spojován s nenávistí a rasismem, komunismus se prezentuje jako boj za chudé, rovnost a spravedlnost. Pro mnoho lidí, hlavně mladších, zní tato idea lákavě – a nevidí (nebo neznají) její důsledky.
2. Historická slepota a nedostatečné vzdělání
Zatímco holocaust a zločiny nacismu jsou důkladně připomínány a vyučovány, zločiny komunismu jsou často marginalizovány. Mladí lidé znají Hitlera, ale málokdo ví, kdo byl Lavrentij Berija, Trofim Lysenko nebo Nicolae Ceaușescu.
3. Záměrné rozostření minulosti
V některých zemích (včetně Česka) existuje i dnes nostalgie po „jistotách“ minulého režimu – levné byty, práce pro všechny. Zapomíná se na to, že tyto „výhody“ byly vykoupeny cenzurou, chudobou, vězením za názor a zničením budoucnosti celých generací.
4. Demokratická tolerance jako slabost
Demokracie je postavena na svobodě vyjadřování – a proto i strany, které hlásají totalitní ideologie, mohou existovat, pokud neporušují zákony. Tato otevřenost je její silou – ale i zranitelností.
Komunisté v České republice
Po roce 1989 se komunistická strana přejmenovala na KSČM, ale nikdy se zcela neodstřihla od minulosti. Stále obhajuje „pozitivní stránky socialismu“, kritizuje kapitalismus a hlásí se k marxismu.
- Její členové zasedali ve Sněmovně až do roku 2021.
- Nikdy se zcela nedistancovala od zločinů KSČ.
- Je legální, volitelná a má své příznivce – zejména mezi staršími voliči a lidmi z ekonomicky slabších regionů.
Proč lidé v Česku stále volí komunisty?
Navzdory historické zkušenosti s totalitou a důkazům o zločinech komunistického režimu si i po roce 1989 Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) udržovala stabilní podporu – někdy až 15 % voličů. I když od roku 2021 poprvé vypadla z Poslanecké sněmovny, její myšlenky v české společnosti přetrvávají.
Hlavní důvody podpory:
1. Nostalgie a idealizace minulosti
Mnoho voličů, zejména starší generace, vzpomíná na socialismus jako na dobu „jistot“. Mají v paměti levné bydlení, práci pro každého, pravidelnou výplatu – a zapomínají na fronty, zákaz cestování, cenzuru a perzekuce.
2. Sociální nejistota a chudoba
V oblastech s vysokou nezaměstnaností nebo ekonomickým úpadkem lidé volí komunisty jako „protestní hlas“ – ne nutně z přesvědčení, ale ze zoufalství nebo rozčarování z kapitalismu a politického systému.
3. Slabá výuka moderních dějin
Školy věnují moderním dějinám (komunismu, 20. století) často velmi málo času. Mladí lidé tak nemají dostatečné povědomí o tom, co komunismus skutečně znamenal. Chybí hlubší historická paměť a kritické myšlení.
4. Obratná rétorika komunistů
KSČM se po roce 1989 tvářila jako „změněná“, demokratická strana. Její jazyk se posunul od totalitních pojmů k sociální spravedlnosti, ochraně seniorů nebo boji proti exekucím – čímž oslovovala slabší vrstvy společnosti.
5. Zklamání z polistopadového vývoje
Privatizace, korupce, politické skandály – to vše podkopalo důvěru lidí ve „nový systém“. Pro některé byla komunistická minulost symbolem „řádu“, ačkoli represivního.
Měli by být komunisté zakázáni?
To je otázka, kterou si kladou právníci, historici i občané. Argumenty jsou rozporuplné:
PRO zákaz:
- Komunismus má na svědomí více obětí než nacismus.
- Zásadně odporuje demokracii, lidským právům a svobodě.
- Tváří se jinak, ale má stejný totalitní základ.
PROTI zákazu:
- Demokratická společnost má snést i nepříjemné názory.
- Zákaz může z ideologie udělat mučedníka.
- Odsouzení má být kulturní a vzdělávací, ne legislativní.
Komunismus není jen „jiný politický názor“. Je to ideologie, která přinesla jedny z nejhorších zločinů v dějinách lidstva. A přesto i dnes přežívá – maskovaný za spravedlnost, solidaritu a „lepší svět“.
Naší odpovědností je připomínat si minulost bez výmluv. Demokracie nesmí být slepá – jinak riskujeme, že se historie začne opakovat.
