Článek
V menším městě sehnat zajímavý kroužek pro dospívající není jednoduché. Nabídka bývá omezená, a když se objeví něco originálního, rodiče i mladí to berou jako výjimečnou příležitost. Přesně tak to bylo s kroužkem focení, kam se moje patnáctiletá neteř přihlásila. Doma zvládala fotit na mobil, ale chtěla proniknout do tajů skutečného fotoaparátu. Jenže místo inspirace narazila na člověka, který jí dokázal nadšení dokonale zkazit.
První hodina nevypadala špatně – učitel, muž kolem padesátky, měl působit jako zkušený fotograf. Jenže už po pár minutách bylo jasné, že trpělivost a respekt k účastníkům mu nic neříkají. S dospělými lidmi v kurzu mluvil povýšeně, ale s teenagery byl vyloženě hrubý.
Když neteř poprvé zkoušela fotit v manuálním režimu, spletla se v nastavení expozice. Čekala, že jí poradí, ale místo toho se dočkala posměšku: „Tohle by zvládl i automat, ty na to očividně nemáš.“ Smích o něco starších účastníků, kteří se nechali strhnout jeho tónem, byl pro ni ponižující.
Postupně přestala chodit s radostí. Z hodin, které měly rozvíjet kreativitu, se stalo dusné prostředí plné ironie a posměšků. Místo vysvětlení dostávali mladší účastníci jen narážky, že „nemají talent“ nebo „že by se měli držet mobilu“. Neteř, která se do té doby s foťákem nadšeně učila, začala ztrácet sebevědomí. Fotoaparát, který si tak přála k narozeninám, skončil v šuplíku.
Rodiče se snažili situaci řešit a učitele oslovili. Jeho reakce? „Dnešní mládež všechno bere moc osobně. Trocha drsnějšího přístupu jim neuškodí.“ Jenže to, co on považoval za „dril“, byla obyčejná arogance.
Po pár měsících kroužek vzdala. Bylo to těžké rozhodnutí, protože jiná možnost v našem městě prostě není. Dnes říká, že se k focení někdy vrátí, ale nejdřív potřebuje odstup a čas, aby znovu našla odvahu.
Tohle je na celém příběhu nejsmutnější – že dospělý člověk dokázal během pár týdnů vzít patnáctileté dívce radost a sebevědomí. Přitom kroužky mají být pro teenagery místem, kde si budují zájem a hledají, čemu by se chtěli věnovat i v budoucnu. Špatný lektor ale dokáže všechno znechutit. Proto bychom měli víc přemýšlet, kdo naše děti a dospívající vede – protože rozdíl mezi inspirativním učitelem a hulvátem může být v životě dítěte naprosto zásadní.
Zdroj: Autorský článek / Vlastní zkušenost
