Článek
Na ten den si pamatuju úplně přesně. Seděla jsem na zemi v koupelně, v ruce těhotenský test a koukala na dvě čárky. Bylo mi třicet a s partnerem jsme miminko plánovali skoro dva roky. Když jsem ty dvě čárky uviděla, měla jsem pocit, že se mi splnil sen.
První týdny byly přesně takové, jaké jsem čekala. Byla jsem unavená, trochu mi bylo špatně od žaludku a občas mě pobolívalo břicho. Všichni kolem říkali, že je to normální. A já tomu věřila.
Jenže někdy kolem osmého týdne jsem si začala všímat, že se necítím úplně dobře. Nešlo jen o klasickou těhotenskou únavu. Měla jsem pocit, jako by mi někdo vypnul energii. Po práci jsem přišla domů a okamžitě si lehla na gauč.
Jednou večer jsem si při návštěvě toalety všimla krve ve stolici.
Zůstala jsem chvíli stát a jen na to koukala. Napadlo mě, že to asi bude zácpa nebo něco podobného. Na další kontrole jsem to zmínila gynekologovi. Řekl, že to mohou být hemoroidy, což je v těhotenství prý velmi časté.
Odešla jsem z ordinace klidnější. Vlastně jsem byla ráda, že to má tak jednoduché vysvětlení.
Jenže potíže nezmizely.
Bolesti břicha se vracely skoro každý den. Někdy to byl jen tlak, jindy nepříjemná křeč. K tomu jsem měla pocit, že moje trávení funguje úplně jinak než dřív. Jednou jsem měla zácpu, jindy jsem musela na toaletu několikrát denně.
Říkala jsem si, že je to prostě těhotenství.
Ve druhém trimestru ale přišlo něco, co mě začalo opravdu znepokojovat. Místo toho, abych přibírala, jsem začala pomalu hubnout. Kalhoty mi byly volnější a já tomu vůbec nerozuměla.
Jednou večer jsem to řešila s partnerem v kuchyni. Řekla jsem mu, že mám divný pocit, že něco není v pořádku. On mě tehdy přesvědčil, ať jdu ještě za jiným lékařem.
Dodnes jsem mu za to vděčná.
Ten nový doktor se mě vyptával na všechno možné – jak dlouho mám bolesti, jestli se objevuje krev, jak se změnilo trávení. A pak navrhl vyšetření, o kterém jsem do té doby vůbec nepřemýšlela.
Kolonoskopii.
Pamatuju si, že jsem byla nervózní, ale pořád jsem si říkala, že to bude jen formalita. Že se nic vážného nenajde.
Jenže o pár dní později jsem seděla v ordinaci a poslouchala něco, na co člověk nikdy není připravený.
Lékař mi řekl, že našli nádor v tlustém střevě.
V tu chvíli jsem měla pocit, že se mi zastavil svět. V hlavě mi běžela jediná myšlenka: jak je možné, že jsem to nepoznala dřív?
Později mi lékaři vysvětlili, že některé příznaky rakoviny tlustého střeva se mohou velmi snadno zaměnit za běžné těhotenské potíže. Únava, změny trávení nebo krvácení tak někdy nikomu nepřipadají podezřelé.
A protože jsem byla mladá, nikdo na takovou diagnózu vůbec nepomyslel.
Následující měsíce byly asi nejtěžší období mého života. Místo bezstarostného těhotenství jsem řešila vyšetření, léčbu a spoustu strachu.
Dnes už o tom dokážu mluvit. Ne proto, že bych chtěla někoho děsit, ale protože jsem si z toho odnesla jednu důležitou věc.
Když máte pocit, že se ve vašem těle děje něco zvláštního, nenechte se odbýt první odpovědí.
Někdy totiž opravdu víte nejlépe vy sami, že něco není v pořádku.
Zdroj: Autorský článek / Vlastní zkušenost
