Hlavní obsah
Umění a zábava

Ztracený ve vlaku snů

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

Foto: alphacoders.com
9. 8. 16:43

Vlak se hnal svou monotónní melodií tmavým tunelem času. Petr seděl na tvrdém sedadle, rukou nervózně šmátral ve svých kapsách, ale jízdenka na cestu nikde nebyla.

Článek

Revizor se blížil, jeho tvář se ztrácela v temnotě. Petr se snažil najít něco, čím by si vysvětlil svou situaci, ale jeho úsilí bylo marné.

„Jízdenka, prosím,“ promluvil revizor tichým hlasem. Petr zmateně poklekl a začal prohledávat kapsy svého kabátu znovu. Revizor ho pozoroval bez jakéhokoli projevu emocí. „Nemám ji, promiňte, asi jsem ji ztratil,“ vykoktal Petr a pohledem sklesle klesl k zemi. Revizorovy oči ho pronikavě zkoumaly, ale nakonec jen mával rukou. „Nepotřebujete jízdenku,“ řekl a pokračoval ve své pracovní pouti dál do vlaku.

Petr zvedl hlavu a s nechápavým výrazem se rozhlížel po vagónu. Vlak začal zpomalovat a zastavil na opuštěné stanici. Dveře se otevřely a Petr vystoupil do noci. Byl v zapomenutém městě, kde se zdálo, že čas zastavil svůj dech. Najednou se nebe zahalilo do ohnivých plamenů, které zdánlivě padaly z nebe. Petr se ohlédl a uviděl v dálce postavy v uniformách. Nacisté. Zdálo se, že se celý svět hroutí pod tíhou hrůz, která ho obklopovala. Bomby padaly kolem něj a plameny se šířily jako zvíře žíznící po zkáze.

Petr sebou trhl a otevřel oči. Byl zpocený a dýchání mu šlo jako splašenému koni. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že leží na své posteli v pokoji. Po jeho těle se line jistý pocit úlevy, ale také zmatku. Co to právě zažil? Byla to skutečnost, nebo jen další sen?

Vstal a pokoušel se vrátit do reality. Když si konečně sedl na okraj postele, pohlédl na okno a náhle ucítil, jak se jeho mysl rozpíná do nekonečna. Hvězdy na noční obloze se spojily do fantastických vzorů, galaxie tančily v rytmu neviditelné hudby.

Petr se zhluboka nadechl a zavřel oči. Najednou se ocitl v průletu galaxií, barevná světla ho obklopovala a pocity ho přenášely do neuvěřitelných dimenzí. Bylo to jako jízda na houpačce, když však konečně dosáhl nejvyššího bodu, propadl se do prázdnoty.

A pak se Petr probudil. Ležel na zemi v bílém prostoru, jeho tělo bylo těžké a zároveň lehké jako pírko. Zmateně se rozhlédl kolem sebe a zjistil, že je v laboratorní místnosti. Kolem něj stáli lidé v bílých pláštích, za nimi se vlnil zvuk nějakého zařízení.

Jedna postava se k němu naklonila a usmála se. „Vítejte zpět,“ řekla.

Petr se zvedl na loktech a zamžoural. „Kde… kde jsem?“

„Byli jste pod vlivem experimentální látky,“ odpověděla postava. „Měli jste sen ve snu, ale nyní jste zpět v realitě.“

Petr se pomalu postavil na nohy a začal si uvědomovat, že všechno, co prožil, byl jen sen. Znovu se podíval kolem sebe a tentokrát si uvědomil detaily místnosti, zvuky zařízení, všechno bylo tak reálné.

Zaslechl kroky a otočil se. Stál tam doktor s úsměvem. „Jak se cítíte?“

Petr si potřásl hlavou a usmál se. „Jsem zpět,“ řekl tiše. „Byl to ten nejdivočejší sen, co jsem kdy měl.“

Doktor se zasmál. „To je zřejmě vliv látky. Ale teď jste zpět v realitě, a to je to, co se počítá.“

Petr se usmál a poděkoval doktorovi. Ačkoli ten sen byl neuvěřitelně intenzivní, věděl, že teď byl zpět ve svém vlastním světě, v reálném životě. A snad právě toto dobrodružství ve snu mu pomohlo lépe ocenit a uvědomit si krásy a hodnoty všedního života.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz