Článek
Bývaly doby, kdy v zimě byl sníh. Bývaly doby, kdy jezdil každý na lyžích, na saních, na bobech. Bývaly to krásné doby.
A bývaly doby, kdy na jaře sníh tál a všade bylo plno vody. Stavěli jsme hráze a promočení na kost se vraceli večer domů.
Pak byly doby, kdy v létě bylo krásno a slunce hřálo snad každý den. Rybníky byly plné cáchajících se dětí a bylo jedno jestli je voda křišťálově čistá, nebo v ní plaval zelený hnus. Hlavně že se dalo koupat.
Přišel podzim, a to byly doby, kdy se pouštěli draci, pálily ohně a pekli brambory, skoro stejně jak to maloval pan Lada.
Bývaly Vánoce, kdy pod stromeček byly dva tři dárky. Třeba bakelitové autíčko na setrvák s nástavbou na střílení čtyř sirek. K tomu knížka, třeba „Chata v Jezerní kotlině“ a nový penál do školy. Jak jsme byli šťastní. Za tu knížku nejvíc.
A bývaly doby, kdy se doma mluvilo jinak nežli venku, nebo ve škole. Nebo se doma mluvilo o veřejném dění pouze pokradmu, potichu, obezřetně.
Byly to krásné doby.
Jsou doby, kdy v zimě sníh není, nebo pouze sporadicky.
Jsou doby, kdy jaro je hned létem a celé to trvá jen pár dní.
Poté přijde podzim, který je stejný jako zima. Prší a leje a fouká a málo hřeje.
Vánoce, dnes blátivé Vánoce, přinášejí stohy dárků. A ty stohy končí za týden, za půl roku stejně jako to bláto. Vyschne to, vyčpí to. Kdo z dětí si vzpomene za čtyřicet let, že ve čtyřech letech dostal auto, co umí houkat, blikat, vrčet, troubit. Vždyť vedle auta je ještě model vláčku, co hlásí stanice, dveře se otvírají a zavírají, svítí, troubí, stěrače stírají. A vedle toho ještě, a ještě, a ještě… A kniha pod stromkem nebyla žádná. Vždyť je všechno na webovkách.
Dnes téměř vždy můžeme vyřknout svůj názor bez toho, abychom si ověřili správnost tvrzení, která sdělujeme. Doma můžeme nadávat na politiky, na dění veřejné, stejně tak i na ulici, v hospodě. Všichni všemu rozumíme a všichni máme pravdu. Tu svoji, ale pravdu.
Dokonce můžeme své myšlenkové pochody sdílet na sociálních sítích. A po té diskutovat s desítkami a stovkami přispěvatelů, kdo má vlastně tu pravou pravdu. Tu na 100 % opravdovou a nefalšovanou pravdu. No mají ji všichni diskutující.
Ty doby již nejsou tak krásné jako kdysi. Čím to je? Asi to bude tím, že pisatel této úvahy zestárnul. Ne nezmoudřel, ale je starý.
A strašně rád vzpomíná na černé hodinky u babičky a dědečka, kdy se povídalo u stolu bez lampy, bez svíčky, prostě po tmě. O čem? O starých a ještě starších časech.
Tak to bylo. Jsem rád, že jsem prožil mládí v době, kdy se lidé, co se dobře znali, měli k sobě mnohem blíž.
