Článek
V kavárně na Vinohradech sedí třicátnice Klára a trochu nervózně míchá čaj. „Já jsem si fakt myslela, že jdu jen s hezkým chlapem na ples,“ říká. „Ale nakonec to celé dopadlo úplně jinak.“ Mluví o Dominikovi, jednom z pražských společníků, o kterém se v poslední době šeptá stále častěji.
Klára si objednala doprovod na firemní gala večer poté, co jí bývalý partner oznámil, že tam přijde s novou přítelkyní. „Nebyla jsem na tom psychicky dobře. Chtěla jsem se cítit silně, ne sama,“ vysvětluje. Dominik ji prý zaujal tím, že v komunikaci nepůsobil strojeně ani povýšeně. „Jen napsal: ‚Jasně, postarám se o to, aby ten večer byl o vás, ne o něm.‘“
Co následovalo, ji samotnou překvapilo. „Už během cesty tam jsem přestala být nervózní. Nešlo o žádné flirtování, spíš jako kdybych měla po boku člověka, který přesně ví, kam patří a co má dělat,“ popisuje. Když potkali jejího ex, Dominik prý jen jemně položil ruku na její záda a klidně prohodil: „Tak jdeme? Tady nemáme čas trávit energii.“ „A v tu chvíli jsem se poprvé usmála,“ říká Klára.
Není jediná, kdo má s Dominikem podobnou zkušenost. Jiná klientka, která si nepřála uvést jméno, ho popisuje jako „profesionála, který ale nepůsobí jako herec“. Podle ní má dar mluvit i mlčet ve správný moment. „Jednou jsem měla hrozně těžkej den,“ vzpomíná. „A on jen řekl: ‚Dneska nikam nemusíme. Pojďme se projít, a jestli chceš, jen budeme ticho.‘ A já si připadala, jako by mi někdo na chvíli vrátil kyslík.“
Dominik sám tvrdí, že jeho práce není tak romantická, jak si lidé představují. „Někdy je to společnost na akci, někdy psychická podpora, někdy role, kterou ten člověk zrovna potřebuje,“ vysvětluje. Přiznává ale, že hranice mezi profesionálním doprovodem a osobním vztahem může být tenká. „Proto musí být pravidla jasná. Jinak by to nešlo.“
Psychologové upozorňují, že poptávka po společnících roste i proto, že lidé mají méně prostoru pro budování vztahů. „Je to forma služby, která odráží dnešní dobu,“ říká nejmenovaná socioložka. „Nejde jen o fyzickou přítomnost, ale o pozornost a lidský kontakt.“
A Klára? „Byl to jen jeden večer,“ přiznává. „Ale vlastně mi pomohl víc než některé moje kamarádky, co mě ujišťovaly, že to zvládnu.“ Na otázku, zda by ho oslovila znovu, se jen pousměje: „Možná jo. Ne kvůli exovi. Ale kvůli tomu pocitu, že nejsem sama.“
