Čechie - zapomenutá bohyně národa českého

Dnes, když leckdo ohání tím pravým a nefalšovaným vlastenectvím (a neví o něm nic, ani jak vypadá naše česká trikolora) stojí za to připomenout si, že naše vlast (bývalé Země Koruny České) mají po staletí svoji personifikaci. A jakou !

Tuto zapomenutou národní bohyni, (jak se zpívá v sokolské vlastenecké písni Čtvrtého července vulgo Stáli Sokolíci nebo jenom Sokolící), MATKU NAŠI DRAHOU, máme každý den na očích, nikoliv jako impozantní persónu, jíž ve své výtvarné podobě bezpochyby je – ale jako jednoslovný název pro naši zemi (na nímž mnozí „taky vlastenci“ prskají jak vzteklá fretka). Čechie, či chcete-li to hezky po latinsku, Bohemia, není přece nic jiného nežli CZECHIA tedy Česko. Bohyně Čechie je ve své personifikované podobě prototypem toho – račte odpustit, jsem-li až moc důvěrný

 – jak si mnozí Češi (ano, i já) představují ideální Češku. Jde totiž o ztepilou, urostlou ženskou postavu s impozantním poprsím, tu zahaleným do upjaté tuniky, tu zcela odhaleným. Na dlouhých kadeřích, splývajících až do půli zad, ji sedí frygická čapka a ve svých pažích svírá mohutný dvouručný meč. Chápu, že leccos z toho, frygickou čapkou a mečem počínaje a impozantními vnady konče, by mohlo někoho dnes pobuřovat a národní bohyně by se mohla stát cílem nepochopení, jako symbol šovinistický a sexistický, nebo až moc militantní. Já se ovšem domnívám, že její mocné prsy jsou symbolem plodnosti a úrodnosti české země, půdy, symbolem toho, že jde o Bohyni – Matku a meč pro změnu symbolizuje to, že bohyně je nejen svému lidu matkou, ale i ochranitelkou, jež brání svůj lid, národ, své děti před všemi nebezpečími.

Kupodivu, kde se tahle personifikace, spojená hlavně s posledním fází národního obrození, za vlády Františka Josefa I. vzala, není zcela jasné. Coby nadšenec do historie i umění se domnívám, že personifikovaná Bohemia, Čechie má dávný předobraz v římské tzv. Ozbrojené Venuši, která byla v císařském období vnímána jako ochránkyně národa. Rozhodně jde o symbol který je zcela jistě starší nežli národní obrození, protože truchlící Čechii najdeme ve Vídni, v kapucínské kryptě, na hrobce Marie Terezie, kde je naše národní bohyně zpodobněna v podobě skutečně urostlé ženy, objímající svatováclavskou korunu. V Praze máme její sochu přímo za svatým Václavem, trůní totiž i se svým mečem na průčelí rampy Národního Muzea. Jinak se klidně vsadím, že o Čechii slyšeli leda tak příznivci Divadla Járy Cimrmana, kde jeden obraz v Dobytí Severního Pólu odkazuje právě na výše zmíněnou píseň.

Ta, stejně jako mnoho jiných písní, doznala v průběhu času změn – v původní verzi se totiž zpívá: „Naše stará práva, jsou tam zakopána, od černých nepřátel, byla tam pohřbena, byl tam pohřbena po velikém boji“. Pointaje v tom, že Čechie – Máti naše Drahá – oře na Bílé Hoře, onom neblahém symbolu národní porážky -a snaží se vyorat „naše dávná práva“. Černými nepřáteli jsou samozřejmě míněni Jezuité, (v novější verzi už jsou nepřátelé „nekonkrétní“ – jen naši). Velkým bojem je bělohorská bitva. Časem se otupil i panslavistický nádech pisně (Sokola zavolej do slovanské Prahy, on ti dopomůže zahnat naše vrahy). Buď jak buď, Čechie i s písní, postupně zmizela z národního vědomí, protože jak známo nejdříve nacistům a později komunistům se Čechie – Bohyně – ani Sokolíci nehodili… Domnívám se, že již ani Masarykovská první republika ji 2× nepotřebovala, protože národní práva přece byla obnovena, křivdy odčiněny a prakticky se již nevyskytuje jako národní personifikace tak často, pokud vůbec.

A tak zatímco ve Francii je Marianne stále živoucí symbol Republiky, po léta obměňovaný a umístěný coby busta na francouzských radnicích, přičemž tvář této národní bohyně nese rysy těch nejkrásnějších Francouzek své doby, u nás zbylo z kultu Čechie jenom pár soch, zapomenutá vlastenecká píseň(zmutovaná do dechovky), a spíše humorný odkaz ve fenoménu Cimrman a v neposlední řadě jednoslovný název země. Za mne je to škoda, protože nebudeme si nic nalhávat – atraktivní ozbrojenou bohyni, (někdy i „toplessku“) nemá za symbol jen tak někdo a v době, kdy frčí superhrdinské filmy myslím, že má bohyně s mečem co říci i mladé generaci, jen je třeba ji nějakým způsobem nenápadně vrátit do obecného povědomí. Čechie – Bohemie – Vlast a Stráž Národa Českého si to zaslouží. Proto zvolejme VIVAT ČECHIA aneb Sláva Čechii !