Článek
Češi loni vypili o 42 litrů piva méně v porovnání s rokem 2024. Současně nastává trend, že mladou generaci už vysedávání u tradičního ležáku nebaví. Již delší dobu se spekuluje, zda za úpadek tradičních tuzemských „čtyřek“ může zákaz kouření, EET, COVID, zdražení točeného piva k 70-80 Kč či změna životního stylu. Myslím, že žádná z těchto odpovědí není nesprávná-ale to hlavní co může za to, že tradiční česká pivní kultura, tak jak ji známe, končí je – čas.
Seriál Hospoda – věrný obraz doby
Seriál Hospoda, jeden z nejpovedenějších českých sitcomů, se těší už kultovnímu statusu. Hlavním důvodem je, že věrně zachycuje atmosféru tradiční městské hospody typu „čtyřka vulgo pajzlík“ a jejího osazenstva-štamgastů. Najdeme zde archetypálního skalního pivaře-notorika, který dává 20 a více točených, plus ještě nějaký ten „lahváček“ v kotelně, živnostníka, který zanedbává kvůli pivu nejen firmu ale i rodinu, harmonikáře- téměř sociální případ, kamelota, dvojici stařičkých důchodců, a dva intelektuály – právníka, jenž si z hospůdky udělal pobočku své kanceláře a lékaře-psychiatra a současně obecního zastupitele v jedné osobě, který si sem chodí pročistit hlavu od starostí všedního dne a přiblížit se „lidu obecnému“.
Na příkladu tohoto seriálu dnes vidíme, jak se společnost za tu vcelku krátkou dobu radikálně proměnila, a to nejen z důvodů sociologických ale i technologických. Jedním z důvodů, proč má JUDr. Zatloukal „druhou kancelář“ v hospodě, je přítomnost telefonu. Seriál je totiž natáčen v době, kdy jak mobilní telefon, tak internet jsou drahý luxus. Lidé stále čtou papírové noviny, které jim přináší oblíbený kamelot, a jejich debaty se odehrávají na pomezí toho, co se v nich dočtou. (Jediným technologickým výstřelkem oné doby pozdních devadesátých let, přítomným v lokálech jsou televizní přijímače instalované zejména kvůli sportovním přenosům, které však nejsou vždy příjímány provozovateli pozitivně, neboť ruší typickou hospodskou atmosféru.)
Kam zmizeli štamgasti a pivní kultura?
Osazenstvo v seriálové hospodě, je z většiny ve středních letech až důchodovém věku. Není to fikce, podobné složení zákazníků bychom nalezli v každé hospodě oné doby. Archetyp štamgasta, který pije hektolitry piva a současně trpí řetězovým kuřáctvím, skrývá mrazivou odpověď na otázku – kde jsou dnes hosté? Na hřbitově.
Kdysi jeden lékař vzpomínal, jak mu pacientka vyčítala, že její tchán, ačkoli pana doktora pravidelně navštěvoval a považte-bral i prášky, které mu lékař předepsal, zemřel, aniž by se dožil šedesátky. Na to se ji dostalo odpovědi, že pokud by dotyčný pán nepil dvacet piv a čtyři panáky rumu denně, k tomu si dopřával dvě krabičky cigaret, v kombinaci s nezdravou stravou – mohl tu ještě být.
Hospoda totiž opravdu byla převážně „zábavou“ starších ročníků, otců od rodin, potažmo dědečků, kteří, ač nemuseli býti notorickým pijany a řetězovými kuřáky, zkrátka již nejsou mezi námi. Romány, které popisují pivní kulturu, jsou psány dávno zesnulými autory,je to již odraz historie, něčeho, co dávno neexistuje, nebo právě, doslova v přímém přenosu-je na pokraji zániku. Životní styl spočívající ve vysedávání u levného piva, doplněný pokuřováním levných cigaret a mluvením „o všem – a o ničem“ je zkrátka –z pohledu mladé generace-těžké retro. Je to styl jejich dědů a – méně – otců, ale nikoliv jejich. Současně se u mladých mění i chuťové preference, kdy preferují kvalitu na úkor kvantity a neváhají si za kvalitnější pití připlatit.
Za všechno můžou ty internety! Tedy-skoro
Postupný zánik tradiční české hospody a tradiční pivní kultury je tudíž naprosto přirozený evoluční vývoj, daný jak samotným časem (kdy tedy staří štamgasti zkrátka – zemřeli), tak dynamikou společnosti. Tím, že pro mnohé osobní diskuze u piva stále s těmi stejnými lidmi, změnila s rozvojem sociálních sítí diskuzi s neporovnatelně více lidmi on-line prostoru. Lidé mají na diskuze svoje „virtuální hospody“, potřeba diskutovat tváří v tvář se tedy zredukovala. Někdy se argumentuje růstem životních nákladů, což ale nelze vzít jako dogma, byť nutno říci, že mnoho klientů hospod byli lidé spíše nízkopříjmoví – ale neplatí to obecně. Byť nelze zastírat že „vysedávání v hospodě“ bylo „zábavou proletářů“.
Závěrem
Dá se tedy říci, že tradiční tuzemské „čtyřky“, synonyma pro českou hospodu, zanikají ze zcela přirozených příčin, daných úmrtím tradičních štamgastů, starých „výčepáků“ a celkovou orientací společnosti na zdravější životní styl. (S čímž souvisí i dnes již letitý zákaz kouření v hospodách, který ještě ve výše zmíněném seriálu byl brán jako recese-viz díl Nekuřácký den.) Jistě, u mnoha – vesměs starších spoluobčanů hraje velkou roli nostalgie a stesk po tom, když pivo bylo levné, cigarety povolené a lidé měli k sobě blíž (Ať už se pod tímto úslovím skrývá cokoliv). Obávám se, že zánik tradiční pivní kultury je – i přes snahu výrobců zvrátit ji například dotacemi – neodvratný, ale současně - zcela přirozený.
