Článek
Stalo se tak v roce 1278 u Suchých Krut, přezdívaných též Moravské pole a poté v roce 1346, u Kresčaku a oními panovníky – králi válečníky – byli Přemysl Otakar II., král železný a zlatý a Jan Lucemburský, též zvaný Slepý. V oné bitvě s ním byl i jeho syn, který se dnem smrti otcovy stal Karlem IV. Je s podivem, že den, který přinesl naším dávným předkům dvojí trauma, je dnes zapomenut a nepřipomínán ani jako významný den, ačkoli v něm padli dva mocní vladaři. Osobně si myslím, že pokud máme svátek příchodu českých věrozvěstů, nebo svátek připomínající upálení Mistra Jana Husa, bylo by milé zavést svátek „Českých králů - válečníků“ aby se onen neblahý 26.srpen, opět zapsal do kolektivní paměti národa.
O tom, že minimálně Moravské Pole, mělo pro naše předky - obrozence z 19.století velký význam, svědčí i vlastenecká píseň „Na den svatého Rufa“. Jejím autorem byl básník Vincenc Furch(1817-1874), rodák z Krasonic, nacházejících se 14 km od renesanční Telče, přičemž v tomto krásném městě, skvostu UNESCO nalezl věčný klid na místním hřbitově. (Onu píseň nahrála v 70.letech skupina Skiffle Kontra a naleznete ji na většině hudebních streamovacích platforem či youtubu. )
Myslím, že Přemysl Otakar II. i Jan Lucemburský by si svůj svátek „českých králů válečníků“ zasloužili, neboť v jejich případě je historie pestřejší, nežli jakýkoliv románová fikce. Třebas můj skromný článek padne do oka některému z poslanců či senátorů a čeští králové - válečníci se dočkají svého dne.
