Článek
Jednoho dne stál slon Evžen na břehu řeky Zambezi a bulil tak, že se ta velká řeka v mžiku rozvodnila.
Plaval kolech hroch Roch. „Co tu bulíš, takovej velkej slon? Dyť mi to tvoje bulení vyplavilo hrošatům postýlky a Květa nadává! Bulím“, řekl slon Evžen, „Protože sem pozval na rande k Baobabům slonici Elišku a ona mi řekla: „Cože? Na rande? S váma? K Baobabům? Trhněte si klem, vy slone jeden nasolenej!“
„No jo“ zabručel hroch Roch. „Eliška randí s mamutem Bédou. Líbí se ji, že má zatočený kly a přehazovačku. No právě!“ povzdechl si slon Evžen, „Za to já sem proti němu plešoun! Skoro jako orlosup Bonifác! Tak zlý to není“, uklidňoval ho hroch. „Když mi tu ale přestaneš bulet a vyplavovat hrošatům pokojíček, tak ti domluvím rande, Evžen, bys řekl, že su kámoš. „S Eliškou?“vykulil oči slon. „Hmmm,no tak jo.“ přikývl hroch. „S Eliškou. My tlustokožci musíme stát při sobě! Květuš ti na to randes-vous uplete čepici. Ovšem s bambulí!“ vymínil si slon Evžen. „Dobře“ zívl hroch, Roch,tak jak to umí jen hroši. „Čepici s bambulí. Ať mamut Béda zcepení závistí!“
Nazítří donesl hroch slonovi Evženovi úžasnou pletenou čepici s vééélikánskou bambulí. „No ty seš feš!“ pochválil ho. „Eště se stavíme u zubaře, by ti pozlatil kly a můžeš na rande“. Slon Evžen, vybavený slušivou čepicí, spolu s hrochem Rochem, dorazili k Baobabům. „Kde je Eliška?“ ptal se slon zklamaně, „Já ji tu nikde nevidím! Tadli dadli“ řekl hroch, vedle něhož se objevila ztepilá lvice, držitelka titulku Miss Zviřátko 2025. „Tohle je lvice Eliška a tohle Eliz, je slon Evžen“, představil je. „Óóó, slečno“, ševelil slon, těší mne, že vás poznávám! Potěšení jest pane na mé straně!“ broukla lvice svůdně. „Máte úžasného kulicha! A ta bambule! Já miluju bambule! Měl byste něco proti tomu, abychom chvíli korzovali zde, podél řeky? S vámi slečno Eliz“, vzdychl slon, „Budu korzovat klidně na Champ Elyssés do konce světa!“
A tak si tam korzovali a chichotali se, když tu potkali slonici Elišku s mamutem Bédou. Slonice, když uviděla slona Evžena, jak korzuje s lvicí, celá zezelenala závistí. Najednou ji mamut Béda přišel naprosto nemožný! „Kam sem to já dala oči? Jak sem se mohla zamilovat do takového diluviálního motovidla? To jeho nemožné háro! Fuj, ještě budu mít chlupatý děti!“ odfrkla si - a začala se vnucovat slonovi Evženovi. Ale ten měl už oči jenom pro lvici Elišku a lvice Eliška pro něj.
A tak tam na břehu řeky, za účasti pastora Marabu, si pár měsíců poté, vzal před Bohem i zvířectvem slon Evžen lvici Elišku za svou zákonitou manželku. Za svědka jim šel hroch Roch a hrošice Květuška. A slonice Eliška? Ta zůstala na ocet. Mamut Béda ji opustil, pravivše, že se slonicí, která neví co chce, nebude ztrácet svůj drahocenný život a začal randit s nosorožicí Táňou.
K O N E C
