Článek
Jak zjistili mořští biologové zabývající se kytovci z univerzity v Exeteru, pozorující tzv. východní kosatky ve vodách mezi Vancouverem a Seattlem, přísně matriarchální inteligentní kytovci, respektive staré samice, vykazují ochranitelský konflikt vůči svým potomkům – ale pouze mužského pohlaví. Ve studii, publikované v časopise Current Biology, je popsáno, že se v podstatě chovají podobně jako lidské matky – chrání své dospělé syny před problémy, zejména před souboji s ostatními samci a dokonce jim nahání „lososy přímo pod nos“. Týká se to však pouze samic v post produkčním věku, tedy řečeno lidově – po přechodu/menopauze. Ta může u těchto dlouhověkých tvorů nastat i ve velmi pozdním věku, protože kosatky se mohou dožít i devadesáti let, a jak podotýkají odborníci, mnohé žijí i dvě dekády poté, co ztratí schopnost reprodukce. Nutno říci, že menopauza je v živočišné říši dosti ojedinělý jev, krom lidí jej právě vykazuje jenom několikero druhů kytovců a kosatky jsou jedním z nich, dalšími druhy, u kterých byla menopauza zaznamenána jsou narval, běluha a kulohlavec krátkoploutvý.
Není bez zajímavosti, že k objevu mamánkovství u kosatek dospěli vědci na základě výzkumu jizev po soubojích na tělech a především impozantních hřbetních ploutvích kosatek, způsobené úctyhodným chrupem. Samci, potomci starých samic, měli totiž výrazně méně jizev, nežli samci, jejichž matky jsou stále v reprodukčním věku. Jak uvedla pro BBC hlavní vedoucí tohoto výzkumu, Charli Grimes: „Mámy každopádně vždycky zkouší ochránit své synky.“ Proč tomu tak je? Roli hraje instinkt – pokud samec přežije nezraněn, má více šancí se pářit a tím předat své geny dál. Zkrátka a dobře, „rváči umírají mladí“. Jak ukázala studie z roku 2019, vedená univerzitou v Yorku, u kosatek se vyskytuje i „babičkovství“ kdy skupiny vedené starší, zkušenou samicí v postprodukčním věku, prospívají lépe a mají větší populační přírustek než skupiny vedené samicemi mladšími. A ano, i když to může znít neuvěřitelně, skutečně tyto kosatky nahání potravu svým potomkům přímo pod nos, respektive do tlamy a také se starají o vnoučata, čímž samozřejmě nechávají volné – ploutve – svým potomkům a poskytují jim tímto populační výhodu.
Jak vidno, tito inteligentní mořští živočichové mají s námi společného víc, než bychom tušili.
