Článek
Od roku 2021, kdy Masarykova univerzita v Brně doporučila knihu Pedagogické fakultě na základě schválení židovskými obcemi, se soubor sedmi moudrých příběhů stal nepředpokládaným a nečekaným základem pro obohacení židovské literatury v novém pojetí bajek. Nečekali jsme, že „dílko“ neznámého autora se stane součástí vysokoškolské hebraistiky, kam je od roku 2024 s odkazem na Pražskou židovskou obec vřazuje i oficiální podpora Univerzity Karlovy v Praze. Nelze opomenout, že nebýt právě Federace židovských obcí, nebyla by tato kniha nikdy příliš známá, natož jakkoli uznávaná.
Z malé, nepříliš objemné knížečky, zářící na obálce Světlem židovského Boha, se stal bojovník za nový judaistický pohled a připomínku starých izraelských dob a zvyků. Neznámý autor předešlých soukromě vydaných knih s rozličnými tématy (žánry) vstoupil do moře jako Mojžíš po mávnutí hole, a vody se rozestoupily. Kniha zaujala židovský rabínský svět a dostalo se jí v rekordně krátkém čase až nepochopitelné pozornosti.
Svůj první úspěch získala zájmem Židovského muzea v Praze a potažmo jeho ředitele, spisovatele dr. Leo Pavláta, autora kouzelně krásné knihy Osm světel.
Originalita, s jakou autor přistoupil k vytvoření a ztvárnění starohebrejských legend se už tři roky zapisuje do srdcí čtenářů nejen v židovském prostředí. Jsou to přitom příběhy nanejvýš lidské, poukazující na běžný život tehdejších Židů, jejich strádání, touhy a lásku, s prioritním zacílením na víru, jaká utváří už po tisíce let světový obraz židovského národa.
Autor vystihuje jakousi neobvyklost, doposud nepodchycenou stránku víry judaismu, promítající se např. v biblické knize Tobiáš o archandělu, který sestoupil s nebes, aby pomohl slepému hrobníku Tóbitovi a jeho synu Tobiášovi. Jeho otci vrátil zrak, o který přišel, když usnul pod stromem a ptačí trus mu kápl do očí.
Tobiášovi zase pomohl docílit manželství s ženou ve vzdálenějším rodinném krevním spříznění, jak bývalo tehdy běžné nejen u Židů, např. ve svatém příběhu Tóry u praotce Jákoba, který se oženil se Syřankami z příbuzenské větve. Jákob (na vysvětlenou), byl tehdy teprve prvním Židem, zakládajícím židovský rod a pospolitost.
V Sedmi bajkách židovských je rovněž zmíněna tradice příbuzenských manželství, ale z poněkud jiného úhlu pohledu, a to v poslední bajce nazvané Ohavnost v Gibettonu.
Dva sourozenci, starší bratr ze dvou, se posléze oženil se svou mladistvou sestrou, nicméně okolnosti nebyly zdaleka tak jednoduché, aby bylo možné podotknout, že svazek byl požehnán. Rodiče obou utrpěli velké zklamání nad svými potomky; bolest a nářek pak provázel celou rodinu, a to až do chvíle, než Bůh Izraele zasáhl svou nepřekonatelnou milostí.
Poslal s nebe anděla Raguela, jenž nebyl na první pohled nikým víc než běžným poutníkem, procházejícím poblíž Karmelu v okolí Jeruzaléma. Mladí manželé a sourozenci zároveň, ho nepoznali. Archanděl skryl svou totožnost až do posledního okamžiku, než vyslechl jejich nářek nad vzdálením se rodině a místu, kde společně v lásce žili, tedy v rodném biblickém údolí. A přestože Mojžíšův zákon přísně zakazoval manželství mezi sourozenci a rovněž tento zákaz vymáhal i přísným trestem, smilování Bůh oběma dopřál a nejen to, oběma mladým lidem požehnal a zaslíbil svou pomoc v oblasti, kam se podle pokynu archanděla směli vrátit.
Příběh tak trochu připomíná biblického Tobiáše, ale jen v ohledu na převlek svaté bytosti do podoby člověka. V ostatním je zcela odlišný a ve vyústění do závěru příběhu naprosto překvapivý. Podtrhuje nezměrnou Boží lásku, která překonává i podle závěrečného moudrého poučení, typicky náležejícího k bajce, dokonce nařízení Mojžíšova zákona. Na místo zabití obou mladých hříšníků následuje požehnání nejvyššího Pána Židů, samotného Boha, které oběma mladým vyprošuje modrooká dívenka schopná sotva mluvit, jejich dcera.
Archanděl se smilovává při spatření této rozkošné bytůstky, když vidí její lásku k tatínkovi a mamince. Do jaké míry je uznání této možnosti realistické, vypovídá přednostně názor samotných Židů, kteří jim jistě požehnali.
„Boží milosrdenství vítězí nad zákonem,“ vzkazuje archanděl lidem, za kterými posílá vyvržence ze vsi v jiné bajce. I zde se velmi napínavý děj odehrává v ryze náboženském prostředí.
Dva smilníci, jeden z nich, Michael, posedlý dybukem (zlým duchem podle judaistické víry) jsou vyhnáni z rodné vsi, aby neuvedli pohoršení na celou pospolitost. Žijí schouleni v kukuřičných polích, na pozemku, který náležel rodině chlapce. Těhotná dívka jménem Rajda již na pokraji smrti hladem však nerozpoznává nenáhodného poutníka, putujícího krajinou. Ačkoli je jedním z nejvýše postavených archandělů, bere na sebe podobu obyčejného muže. Není jim hned ochotný odpustit a zkouší lásku obou dvou drastickým způsobem.
Oba umírající hladem na vysušeném poli bez plodin, ohromí jablkem, které ponechává desítky metrů od obou a pokud si pro ně dojdou, nabízí jim je jako dar. Kdo z nich asi první půjde a sní ho? Ukázalo se, že jeden bez druhého žít nemohou a mladík Michael dává jablko své družce. Ona odmítá. Nechce jíst sama. V tu chvíli již milující srdce Boha nenalézá další čas pro pokračování této trpkosti v životech obou zoufalců, a archanděl jim oznámí, že jejich hříchy jsou jim odpuštěny, neboť láska jednoho k druhému je nesobecká a větší než smrt.
I oni dostávají jako v poslední bajce mladí sourozenci, příslib ochrany před zabitím ze strany vesničanů. Ve víře v tento příslib se statečně plouží do vsi, kde lidé takřka popadají kameny, aby je uházeli, ale Bůh zde mocně zasahuje všechna srdce rozhodnutím laskavého a hodného rabína.
Není opomenuta ani účast jejich přítelkyně, mladé a smutné dívky Maširy, jež v touze zbavit se smutku z vyhnání obou do polí, chce spáchat sebevraždu. V jejím případě zakročí andělé a od úmyslu ji odvrátí. I jí Bůh požehná a později se jí narodí za její soucitnost a modlitby ve prospěch druhých, dvě překrásné děti.
Pozoruhodným je bezesporu další příběh, o dívčím sirotkovi Birce, jejíž jméno v hebrejštině znamená „Požehnání před jídlem“. Zamilovává se osamělá do chlapce Haleva, jehož jméno je zase v hebrejštině „Požehnání mého srdce“, syna váženého vesnického rabína. Ten ale o Birce zprvu nechce ani slyšet, natož ji vůbec potkat, protože dívka nemá ve vsi dobrou pověst.
Podle té se nečeše, nestříhá si vlasy dlouhé až k patám, není pěkná a už vůbec hodna vážené rabínovy rodiny, a navíc, s nikým nikdy nemluví a nikoho nezdraví. Je však, aniž by to kdokoli tušil, nadána mimořádnou chytrostí. U svého lhostejného přístupu k lidem však nekončí, je nevšímavá i k víře a nedbale opomíjí nařízení Mojžíšova zákona o sobotě.
Toto nařízení poruší a její ignorace se jí ošklivě vymstí. V zahradě u domku, kde bydlí, se střetává s pěticí andělů, z nichž ji jímá taková hrůza, že v pláči pokleká na trávu a očekává svůj konec. Její ohromení počíná ve chvíli, kdy archandělé vedeni Raguelem usedají na lavičku a nijak nespěchají, aby Birku potrestali. Nechají si od ní svlažit pískem rozpálené nohy a Birka zmateně pobíhá hned domů a hned zase k nim, nazpět, aby je co nejvíc pohostila, ale zjišťuje, že už nemá ani to minimum, které postačuje druhým lidem k přežití.
Andělé jsou shovívaví a působí přísně, nahlížejí na nedostatek Birky docela trpělivě, jako by mohla za to, že nemá vše, co potřebuje, ale je to z jejich strany jen cílená a laskavá přetvářka, aby ji nakonec obdarovali nejen dostatkem, jenž nemá konce, ale především tím největším, co pro každou ženu v životě znamená, opětovanou láskou a manželstvím.
Ovlivní srdce Haleva, rabínova syna, který ztrácí veškerou lhostejnost a zamilovává se tak moc, že se dostává do střetu se svým přísným otcem. Neústupnost, s jakou zápolí s rabínem nakonec vyhrává a dívku se synem navštíví, v jejím domku. Zde oba spatřují na vlastní oči zázrak, jaký andělé Birce zanechali. Nadbytek jídla, stříbrné lžíce, vidličky a nože, talíře a pohárky, jaké v oné době, kdy stříbro mělo v Izraeli přechodně větší cenu než zlato, učinilo z hladové ubožačky bez prostředků, nejbohatší členku obce.
Nakonec rabín svolí a Birce odpouští - její nedůstojnost, a ona sama se o svatbě stává krasavicí. Lidé ze vsi jen nevěřícně zírají. Avšak ani tím požehnání nekončí. Porodí Halevovi paterčata, jež se jí stávají největším darem od Boha, po jakém kdysi dávno mohla ve svém smutném srdci jen marně toužit.
Archandělé se jí jednoho dne po dvou letech opět zjevují u dubu, poblíž domku, a tehdy jí oznamují, kdo doopravdy jsou a navždy se s ní loučí.
Z vylíčení o ubohé hříšnici bez úcty k lidem a dostačující úctě k víře předků se tak stává opět další příběh, v němž izraelský Bůh ukazuje, co je pro něho víc než předpis Zákona. Je to pokora, která z autorova příběhu vyústí v závěr moudrého poučení, a sirotek Birka se stává jejím symbolem.
Prvních pár, z celé sady bajek, jsou rovněž opřeny o lidské osudy prostých lidí, tak či jinak obdařených Boží laskavostí. A to dokonce i v líčení o falešném prorokovi, který zneužíval své hrozivé pověsti a svou špatností sužoval městečko, plné důvěřivých lidí. Ani on nebyl potrestán smrtí, ale po velmi neobvyklém soudu andělů nakonec dospěl k poznání té nejvyšší moudrosti, a z jejich vůle se nakonec stal tím, kým si tolik přál celý život být, totiž pravým prorokem.
Autorka je editorkou náboženských editací České Wikipedie se schváleným přístupem do světových knihoven.
