Článek
Kdybych ho měl jednou větou popsat, tak dobrý ročník, trochu seladon, kterému od narození kouká stříbrná lžička z pusy, marně se snažící o zapadnutí, ale o víc se držící rodinného hesla, AŤ KAŽDÝ VIDÍ, ŽE NA TO MÁME…
Ale nemyslete si, pochází ze sociálně slabých kruhů a začínal od píky, tedy v jeho případě od škopku. Musíme však začít
od začátku. V abecedě je to od A, tady užijeme poprvé syndrom absurdity a půjdeme od konce, ano, to je Z. A aby to nebylo úplně jednoduché, tak použijeme řeckou abecedu, a ta má, jak je známo, na začátku písmeno alfa, to by byl, jak si vždy přál, alfa samec, jenže na konci je omega, a ta ho provází
celým jeho životem…a teď navážeme, oni, víceméně chudá rodina, kde každý musel, už jako malé dítě pracovat, tak on také, takový homeoffice, umývání
mastného nádobí ve škopku, protože u nich se pořád zabíjelo, prý jsi jako lunt, vem si jitrnici…na snídani ovar, v poledne prdelačka a večer bůček. Do školy škvarková pomazánka. Všude mastné fleky. A on pořád u škopku…naneštěstí ho vysvobodila povinná školní docházka, kdy už tak chudí rodiče prodali vše, co ještě měli, aby mu koupili jeho první, zatím dětské Omegy. Od té doby už nemusel pracovat, ani nemohl. Na levé ruce Omegy a pravou pořád něco jedl, většinou jitrnici. Rodiče trvali na tom, aby hodinky neustále nosil na ruce, prý aby zapadl do kolektivu, a ať každý vidí, že na to máme. Paradox si podával ruce s absurditou.
Není divu, že to nemohlo zůstat bez následků, a tak ho později čekal pád dolů, i když jako puberťák si myslel, že vyletí, jako direkt raketa nahoru. Direkt přišel, ale on šel k zemi. Padal a padal, a ne a ne se to zastavit, něčeho se zachytit, až rezignoval a připravoval se na odražení ode dna. Ano správně, bylo to jinak, pevné dno se nekonalo, bylo tam bahno. Takových historek o něm mám spousty, chtěl jsem je všechny sepsat a vydat. Vydal jsem se však jen z peněz, za bloky a pera, abych ve finále zjistil, že trpím dlouhodobou ztrátou krátkodobé paměti nebo krátkodobě ztrátou dlouhodobé paměti, už si to nepamatuji…buďte tedy rádi, že tím trpím, jinak byste trpěli vy, při četbě. Ano je to s ním těžké, naneštěstí je to daleko těžší pro ty, co musí být v jeho blízkosti.
Nezoufejte však, nevěšte hlavu. Nakonec to s ním všechno dobře dopadlo, pomohla mu jeho vnitřní očista, určitá katarze a snaha o polepšení se.
A především jeho coming out, kdo z vás to ještě neví, tak nahlas a s pokorou opakuje, ,,ano, býval jsem namyšlený, ale od té doby, co jsem dokonalý, nemám toho více zapotřebí“ a mimochodem kupuji si další nové Omegy. Zaprvé, aby mezi vás zapadl. Zadruhé, aby každý viděl, že na to má…další historky a mám jich přehršel, vám rád povyprávím, tedy pokud si na ně vzpomenu, PŘÍŠTĚ…
