Článek
3 cm od dotace
Dotace dnes vládnou všemu. Bez dotací nepostaví obec chodník, nebude hřiště, o vodovodu, nebo generální opravě sokolovny nemluvě. Oligarchové bez dotací by se oligarchy patrně nikdy nestali, rovněž obnovitelné zdroje energie se bez dotace nevyplatí a totéž můžeme říct o stavebních úpravách vedoucích k úsporám energií a to jak na městském, státním, ale hlavně soukromém majetku. Pokud vám není dvacet a nedosáhnete na dotaci, ztrácí se návratnost jakýchkoliv investic do energetických úspor v nedohlednu. Proto je dobře, že státní orgány procitly a dotační politice do těchto segmentů energetické soběstačnosti se konečně začala věnovat patřičná pozornost.
Nechci působit jako ten generál po bitvě, ale již před mnoha lety jsem tvrdil (a mí známí mi to dosvědčí), že „nás ty energie jednou doženou“. Proto jsem ještě v době, kdy si celá Evropa hověla v energetickém blahobytu a dotace bylo jen zřídka frekventované slovo, pořídil sluneční kolektory pro ohřev TUV, FVE, zateplil jsem rodinný dům a vyměnil okna a to hned za ta s trojskly, zřídil alternativní topidla atd. Samosebou, že postupně a v tu dobu za své, bez dotací. Čas se posunul, na šetření energiemi máme spousty odborníků i „odborníků“, obchodních zástupců firem, co zavětřily relativně snadné zisky a největším lákadlem pro všechny jsou samozřejmě dotace. Stát se rozhodnul všem těm, co zatím nešetřili, plýtvali a užívali si levných kWh pomoci a motivovat je k tomu, aby ze svého pohodlí slevovat nemuseli, ale aby je to zároveň moc nestálo. S nejrůznějšími dotacemi se roztrhnul pytel.
Ve víru neutuchající dotační a dávkové kampaně cítím se přeci jen trošku ukřivděně. Kde je jaká spravedlnost, ptám se sám sebe? Tak ti, co dosud plýtvali a šetřením opovrhovali, jsou dnes zahrnováni dotačními penězi ze všech stran, zatímco my šetřílci, co se již léta uskromňujeme a do úspor energií investujeme svoje peníze, nedostaneme nic – nemáme totiž již co vylepšit a za to budeme pykat. Přesně podle hesla: každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán.
Leč subjektivně neradostná situace mě neodradila, abych celé dění kolem úspor energií po očku nesledoval. A dočkal jsem se. Pro starší lidi, konkrétně pro seniory a penzisty, mezi které se počítám, přišlo příslušné ministerstvo s dotačním titulem nazvaným Nová zelená úsporám Light (NZÚ Light). Je v něm zakomponovaných pár technickostavebních opatření sloužících k vylepšení energetické bilance především starších domů a bytů obývaných důchodci. Speciálně položka zateplení stropů a tím zamezení úniku tepla z obytných částí domu směrem nahoru mě zaujala. Tuhle jedinou operaci mám ještě na naší nemovitosti nedořešenou a vzhledem k přibývajícím křížkům na hřbetě jsem již nedoufal, že ji kdy fyzicky provedu. Poradil jsem se s odborníky, sehnal pár kontaktů na firmy a nechal se poučit, jak nejlépe a racionálně vše provézt. Starší domy totiž mají většinou rozsáhlé půdní prostory, které se v minulosti smysluplně využívaly jen sporadicky a sloužily hlavně k odkládání nepotřebných věcí, případně mobiliáře, který se „možná bude někdy hodit“. Výsledkem jsou půdy plné krámů, které vyklidit znamená nejen kupu nepříliš libé práce a času, ale v dnešní době i nemalé finanční náklady. Jak tedy zateplit stropy a nezpůsobit v domě týdenní stavební ruch, se vším nepohodlím co k němu patří? Uvítal jsem proto nabídku technologie, která popsané nepříjemné momenty eliminuje na velmi únosnou míru. Je to jednoduché: V podlahách půdních prostor se vyříznou relativně malé montážní otvory a těmito se pak speciálním strojem do stropních dutin příslušná izolace pod tlakem nafouká. Půdu není třeba vyklízet, jen tu a tam se něco poodstaví. Celá záležitost trvá i s přípravou u menšího rodinného domu 2-3 hodiny, montážní otvory se pak zakryjí, uvedou do původního stavu a je vymalováno. Stropy jsou kvalitně zatepleny.
Jdeme do toho, rozhodnul jsem doma. Řekneme si o dotace, ano o ty pro důchodce přece, co se o nich všude tak mluví a píše. Nemáme se prý o ně bát požádat a skoro polovinu vynaložené investice dostaneme zpět. Krásná představa. Zvláště, když i papírování okolo toho všeho vyřídí někdo za vás. Kdo? No přece Místní akční skupiny, neboli MAS. Byla založena skoro v každém větším městě a sdružuje vždy i pár menších obcí okolo. Že pořádně nevíte co to je a k čemu to slouží? Nevadí. Teď zrovna vyřizují dotace v programu NZÚ Light a to je to hlavní co mě zajímá.
Zašel jsem si tedy do kanceláře MAS v našem městě. Na rozdíl od jiných úřadů mě na první dobrou překvapila aktivní pracovní atmosféra. Byť se již blížilo poledne a nebyl úřední den, přítomné mladé ženy se tvářily mile a empaticky. Na přednesenou žádost se mě jedna z nich ihned ujala a během chvilky zahrnula informacemi o obecných podmínkách dotace a o dokladech potřebných k jejímu kladnému vyřízení. Moje lehká nervozita byla pryč. Vyměnili jsme si kontakty a po chvíli jsem odcházel s pár domácími úkoly a spokojený. Bodejť by ne, snad poprvé v životě jsem se cítil jako ta správná cílová skupina.
Nafotil jsem, bezelstně popsal postup i předpokládaný výsledek, od dodavatele obstaral technické parametry použitého materiálu (mimochodem jeden z nejlepších co se v Evropě k tomuto používá), pak ještě pár upřesňujících dotazů a vše odeslal na MAS. K mému překvapení přišla po pár dnech negativní odpověď: Vaše žádost nesplňuje podmínky pro poskytnutí dotace. V dalších řádcích to bylo srozumitelně vysvětleno: předpokládaná vrstva vámi navrhovaného zateplení bude 26-27 cm, pro přiznání dotace je však vyžadováno centimetrů 30! A taky „tepelný odpor lambda“ je tím pádem o nějakou tu desetinku nižší než požadovaná tabulková hodnota.
Nu což, smlouva s dodavatelem je již podepsána a to, že se návratnosti investice nedožiju beru jako příspěvek penzisty energetické budoucnosti ČR. Rázem jsem se z cílové skupiny stal zase jen řadovým důchodcem. Tak už to v životě chodí. Ale těší mě, že jsem odhalil viníka téhle situace. Ne, není to úředník ministerstva, co v potu tváře narychlo vytvářel tabulky plné koeficientů a bůhví čím podložených čísel. Ten jen akceptuje pokyny nadřízených. A už vůbec za to nemůžou sympatická děvčata z MAS. Chtít po nich, aby svá hezká očka přihmuřovala víc, než je zdrávo, by bylo nefér. Kruciálním viníkem je dávný stavitel mého domu. Před zhruba 100 lety na stropy položil trámy vysoké jen 27 cm. Kdyby myslel do budoucna, nešetřil a ty 3 cm přidal, mohl jsem se dnes počítat ke šťastným příjemcům dotace z velkorysého programu NZÚ light. Tak jsem utřel. Zase.
