Svět knihy 2026 aneb Peněženka zase pláče

Skončil 31. ročník Světa knihy. Knižního a literárního veletrhu, který se po přesunutí pod Průmyslový palác přibližuje spíše termínu festival (podporuje to i fakt, že ho navštívil rekordní počet lidí, a to 65 tisíc). Díky tomu se nabízí otázka, zda není výhodnější a praktičtější pořádat jej i nadále venku kolem Křižíkovy fontány a v jeho blízkém okolí. Před začátkem rekonstrukce již zmíněného Průmyslového paláce nebyla tato otázka kvůli mírnějšímu počtu návštěvníků tak palčivá jako dnes. Pořadatelé však spekulují, že by se mohl 32. ročník konat již uvnitř, ale doplňují, že to závisí i na dokončení (nebo případném nedokončení) rekonstrukce včas.

Festival, podobně jako každý rok, začal již ve čtvrtek ráno, kam se virtuálně dostavil prezident Petr Pavel, který litoval, že se nemůže účastnit osobně kvůli své nadměrné vytíženosti. Na druhou stranu na oficiální zahájení s ředitelem festivalu Radovanem Auerem přišel i ministr kultury Oto Klempíř ze strany Motoristů. I přesto, že měl ministr připravenou řeč, která by mohla obecenstvo uspokojit, byl několikrát přerušen nenávistnými výkřiky, jež však zůstaly v mezích slušného jazyka. Nakonec dostal Klempíř jako dárek knihu Vyhnání Gerty Schnirch od spisovatelky Kateřiny Tučkové a zároveň ho ředitel požádal o podporu konání Sudetoněmeckého sjezdu v Česku, proti němuž se ve čtvrtek hodlala vyslovit Sněmovna. Zda si ministr myslel, že svojí účastí smaže své prohřešky, nebo zda má ministerstvo nějaké kvóty na prezenci na takovýchto akcí, není jasné. Co ale jasné je, že image to Otovi rozhodně nezlepšilo.

V pátek odpoledne se konalo mnoho přednášek a besed s autory, takže problém nebyl najít nějaký program, ale stihnout všechny, které by chtěl člověk vidět. V nabídce byla třeba beseda s Andreou Sedláčkovou, autorkou již dvou biografických knih o malířce a první dámě českého surrealismu Toyen, a její beta čtenářkou Eliškou Havlovou. Převážně se věnovaly nově vydané knize, ale Andrea Sedláčková také zmínila své přání vydat knihu zaměřenou na Jindřicha Štyrského. O hodinu později v sále Franze Kafky, nacházejícím se nad pavilonem D, probíhala přednáška Niny Špitálníkové o jejím pobytu v KLDR a následném sepisování výpovědí o něm. Popsala například i rozdíl v dostupnosti potravin v porovnání s Českou republikou nebo absenci rebelství po opuštění této totalitní země. Nakladatelství Euromedia ve spolupráci s knihkupectvím Luxor uspořádalo besedu Investigativní krimi v literatuře faktu i beletrii s hvězdnými hosty české kriminalistiky: Václavem Janatou a Jakubem Kvasničkou z pořadu Hlasy zločinu, kteří společně sepsali i dvě knihy plné kriminálních případů, Josefem Klímou s knihou Sedm schodů k moci, jehož jméno je ve společnosti skoro synonymem k investigativní žurnalistice, a posledním hostem, Kateřinou Surmanovou, jež se věnuje hororové beletrii, která se reálnou kriminalistikou pouze inspiruje, například v nové knize Zjevení.

O sobotní dopolední program se postaral britský velvyslanec Matt Field, který nejen přijel představit svoji novou knihu Jsem tu novej, ale také se setkat se svými fanoušky. Těch tu bylo mnoho a dokazuje to nejen plně obsazený sál Franze Kafky, jenž je největším možným místem na konání besedy na festivalu, ale i fronta na autogram od Jeho Excelence v pavilonu E, která se táhla od hlavního pódia u stánku Luxoru přes celý pavilon až ven. Díky obezřetnosti organizátorů rezervovali hlavní pódium na celou hodinu pro pana Fielda, takže se nakonec dostalo na všechny. Tento zájem byl vyvolán velvyslancovým šarmem, ale zároveň i jeho plánovaným odchodem v prosinci tohoto roku. On sám však nesmutní, protože říká, že musí zase načerpat tu britskou energii, aby ji mohl šířit dál.

I když miluji Svět knihy celým svým srdcem a stal se už mojí rodinnou tradicí, našla jsem pár mínusů, jejichž náprava by veletrh mohla vylepšit. Musím upozornit na nedostatek zdrojů pitné vody, blíže specifikováno, nebyly tam žádné, snad kromě kohoutků na záchodech, které však fungují na senzory a již při klasickém mytí rukou je funkce diskutabilní. Ano, na celém festivalu je možnost koupit si kávu, točené limonády, víno, pivo a horko těžko i vodu. Ale nenašla jsem ani jedno pítko. V letošních teplotách, které nedosáhly extrémních hodnot, nebylo pítko palčivým tématem, ale i tak si myslím, že jedno nebo možná pět pítek by nebylo na škodu. Další moje připomínka je spíše kritikou organizátorů kvůli rozbitým dámským toaletám na pavilonu B. Po celou dobu veletrhu zde totiž nefungovalo světlo a bylo nahrazeno menším reflektorem, což nebylo úplně komfortní. Zároveň nedošlo ani k opravě druhého sušáku na ruce, což způsobilo nejednu frontu. Myslím si, že těmto problémům se dalo předejít nebo je napravit v průběhu konání akce.

Suma sumárum Svět knihy mi každý rok vyrazí dech. Zůstanu stát a jen čerpám tu úžasnou energii, kterou s sebou nese. Čtyři dny plné nově vydaných knih, nádherných cosplayů a obrovské vlny vzdělanosti. Pokud neodcházíte z veletrhu s dávkou nového poznání, děláte něco špatně. Festival, který má takový politický, literární, kulturní, společenský i vzdělávací přesah, jen tak nenajdete.