Článek
Níže přináším seznam pravidel, kterými když se budou všichni řídit (jakože se jedná o dříve obecně platné principy), bude denní cestování pro všechny mnohem příjemnější.
1. Pokud je vůz plný a lidé potřebují vystoupit, vystupují i ti, kteří jim stojí v cestě
Je až tristní, kolikrát se mermomoci lidé drží svého místa u dveří, snaží se různě vyhýbat a ohýbat, ale ve výsledku pouze ztěžují efektivní výstup lidí. Slušné je uhnout, vystoupit a vrátit se zpět. Nezáleží na tom, zda člověk jede dál, do vozu je možné se hned potom vrátit. S tím souvisí ovšem i další bod.
2. Stojící dav musí být dynamický
To znamená, že i přes nalezení perfektního místa se musí člověk přemístit, vyžaduje-li si to situace, například dále do vozu. To platí, i když vystupuje na další stanici či zastávce. Za předpokladu, že funguje pravidlo č. 1, není to problém.
3. Je-li vůz plný lidí, i mladí a zdraví by si měli sedat
Typicky je tato situace vidět v místech, kde lidé nastupují jen na jednu až dvě zastávky, a pak hromadně vystupují. Nikdo si nesedá, protože všichni šetří místo starším a nikdo nechce vypadat jako ten mladý a zdraví, který drží místo starším a nemocným. Bohužel to pak tvoří bizarní situaci, kdy se mačká ve vozu hodně stojících lidí a veškerá místa na sezení jsou volná, a tak tento prostor, který by ulehčil situaci, zůstává nevyužitý. Nedává smysl si prostě sednout a v případě potřeby uvolnit místo?
4. Nesedat si na místo do uličky, je-li volné i místo u okna
Protiargument většinou bývá, že osoba brzy vystupuje, a tak nebude zbytečně zvedat spolucestujícího. Tímto jednáním se však dopouští mnohem nejslušnějšího chování: obsadila dvě místa. V plném vozu je to o to více frustrující, jsou-li lidé jako sardinky a u oken jsou volná místa.
Další argumentují zase tím, že další cestující „si může říct“, respektive vyžadovat, aby se osoba zvedla a pustila ho. To staví toho, kdo se ptá, do poníženého postavení, nekomfortního, kdy musí zvedat jinou osobu, aby si sám sedl. Pro většinu mladých lidí je to dehonestující a radši postojí, než se ptát. Důležité je si uvědomit, že to je ten, kdo sedí, kdo by se měl posunout a umožnit dalším lidem si sednout. Ne ti, kteří stojí, aby se museli ptát. Vyhnou se tím všichni trapné interakci.
Poprosit o puštění v případě, že osoba vystpuje, je pak mnohem menší problém a zcela pochopitelné, resp. nikomu to nečiní diskomfort.
5. Hlasité telefonování a videohovory do MHD nepatří
Ať už je to videohovor bez sluchátek, nebo prostě jen silný hlas, činí to ze spolucestujících spoluúčastníky hovoru, kterými se stát nikdy nechtěli. Dbejte na komfort lidí kolem sebe, jde přece i o vaše soukromí.
6. První se vystupuje, teprve poté se nastupuje
Zlaté pravidlo, které se učí děti od školky, ale dospělí, zdá se, jej již zapomněli, protože vždy se najde někde, kdo si stoupne před dveře vozu, vystupujícím do cesty, a ještě se dívá, jako by mu ubližovali ti, kteří chtějí vystoupit. Nebojte, neujede vám to.
To samé se bohužel děje i naopak, kdy nastupujícím stojí v cestě osoba, která mermomoci hájí své místo uprostřed vozu a odmítá se posunout, byť i pro uvolnění cesty a vytvoření potřebného prostoru proto, aby se lidé lépe mohli naskládat do vozu.
7. Kočárky mají svá vyhrazená místa
Tato místa jsou obyčejně vyznačená již na dveřích. Maminky, ušetříte nervy sobě i ostatním cestujícím, nebudete-li se snažit vecpat někam, kde to zákonitě nejde. Lidi, kteří překáží u místa na kočárek je možné jednoduše vyhodit.
8. Na eskalátoru se nejezdí s kolem
Není nad to, když z eskalátoru začne padat těžké kolo, které si tam osoba navzdory přepravnímu řádu přitáhla. Cyklisté, ušetřete si nervy i vysvětlování pojišťovně a jeďte výtahem…
Pokud jsem na něco zapomněla, prosím, neváhejte doplnit v komentářích.
