Článek
Vyrostla jsem na vesnici. V krásné a malebné vísce pod Lysou horou, obklopena čistou přírodou a milovanou rodinou. Za domem byla louka, která v létě celá rozkvetla lučním kvítím, tekl tam potůček, ve kterém byly žabince a za ním březový les. Na louce se pásly krávy a koně. Sousedé si navzájem se vším pomáhali a večer všechny strasti náležitě probrali u půllitru hořkého piva. Chovali jsme slepice, králíky, kachny, měli jsme psa a pár potulných koček k tomu.
Jeden by si řekl, že je to ráj. Co by vám v takovém klidu chybělo? Život tam běží zdánlivě pomaleji, dýcháte čistější vzduch, děti ráno vypustíte na zahradu a do oběda o nich nevíte.
Jenže jak člověk roste v dnešní moderní době, zjišťuje, že ten klid a čistý vzduch možná nebudou ty pravé priority, které by vyhledával. První střet přichází většinou v momentě, kdy se snaží získat práci. V okolí jsou dvě větší fabriky a supermarket. Pokud se nevidíte na montážní lince nebo na za pultem, tím jste veškeré pracovní možnosti vyčerpali. Nastává tedy problém č.2 - potřebujete auto, abyste se dostali do většího města. Autobusová doprava je přizpůsobená pouze třísměnnému provozu a pokud jede nějaký autobus mimo tuto dobu, jedná se to zázraku. Zejména pak v zimě, kdy mnohdy ani nevyjede, jelikož to přes množství sněhu není možné. Silničáři mohou být připravení, ale vzhledem k tomu, že v CHKO nemohou používat sůl, štěrk na uježděném sněhu prostě někdy nestačí. Tolik k používání jakéhokoliv auta v zimě.
Po maturitě jsem nastoupila na vysokou školu, kde se záhy ukázalo, že studium asi nebude mou nejsilnější stránkou. Našla jsem si tedy práci ve velkoměstě jménem Ostrava a začala tam pracovat i žít (pokud se tak da nazvat spolubydlení). A můj život byl najednou obohacen nebývalým luxusem.
Uvědomujete si vůbec, jaká je tady svoboda? Kebab klidně o půlnoci, pizza až ke dveřím a ten výběr v Tescu! Přijdete domů, máte tam teplo, takže zapnete Netflix a pak si dáte teplou sprchu bez 5-ti minutového odpouštění studené vody. Žádné odklízení králičích bobků, skládání uhlí a sekání trávy. Vše máte kousek, tramvaje i autobusy jezdí v minutových (!) intervalech. Plánování nákupů odpadá, otevírací doba je delší než vaše pracovní a dokonce mají otevřeno o víkendu!
Jenže je tady najednou jiná cena. S větším výběrem potravin stoupá i jejich cena. Ranní inverze a smog vám znemožňuje klidně dýchat. Najednou se po cestě domů večer nebojíte zaběhlých divočáků ale mnohem děsivější skupiny „prasat“.
Já jsem se po více jak deseti letech vrátila na vesnici, i když do jiného kraje. Žije se tu jinak. Když příjdu domů, v zimě štípám dřevo na topení. Krmím potulné kočky a v létě zahradničím. Do obchodu jezdím do Ostravy, moje pracovní doba mi neumožňuje nákupy tady. Jsou to trochu kompromisy mezi tím městským luxusem a nikdy nekončící práci na vesnici.
A teď nastává ta otázka. Vše má své pro a proti. Co jste ochotní obětovat a pro co vlastně? Čistý vzduch, klid a lesy pro pohodlný život? Nebo půlnoční kebab pro ranní kafe na zahradě?
