Článek
Svatopluk Beneš se narodil v Roudnici nad Labem jako syn železničáře Petra Beneše. Vyrůstal v přísně vedené rodině, kde se dbalo na slušnost a noblesu – vlastnosti, které ho provázely celý život. Ve čtvrtém ročníku gymnázia utekl do Prahy na konzervatoř, kterou v roce 1937 absolvoval. Otec mu odmítl platit podnájem, a tak mladý Beneš denně dojížděl a přivydělával si stážemi v divadle. Už v šestnácti letech debutoval ve filmu Hudba srdcí a brzy nato získal první významnější roli ve snímku Studentská máma.
Od romantických hrdinů ke komediím
V devatenácti letech nastoupil do Divadla na Vinohradech, kde strávil zásadní část své kariéry. Později přešel do Městských divadel pražských a na jejich scéně hostoval až do vysokého věku. Díky vrozené eleganci exceloval v rolích anglických lordů, sluhů i uhlazených gentlemanů. Jeho hereckými partnerkami byly například Jaroslava Adamová či Irena Kačírková.
Ve filmu se prosadil velmi rychle. Hrál po boku hvězd, jako byly Marie Glázrová, Lída Baarová, Zorka Janů či Adina Mandlová. Mezi jeho rané významné role patří Šimon v Ohnivém létě nebo Ríša v Pohádce máje. V Nočním motýlovi ztvárnil poručíka Kalu, do něhož se zamiluje Hana Vítová. Později se přesunul ke komediálním rolím, například ve snímku Neviděli jste Bobíka? nebo v Hostinci „U kamenného stolu“.
Jeho nejslavnější rolí se stal nadporučík Lukáš v adaptacích Dobrý voják Švejk a Poslušně hlásím. Po válce se však rozsah hlavních rolí zmenšil – socialistický realismus mu nebyl blízký a dva roky téměř nehrál. Následně se stal mistrem vedlejších rolí, které dokázal obohatit o noblesu i humor.
Adina Mandlová
Beneš byl známý jako obdivovatel žen, což se odráželo i v jeho hereckých rolích. Jeho první velkou láskou byla o osm let starší Adina Mandlová. „V jejím luxusně zařízeném apartmá jsem poznával život z té hezčí stránky. Nic však netrvá věčně. Po roce se stala moje přítomnost poněkud nežádoucí. A protože jsem se k tomu neměl, sama se pokusila vyřešit můj bytový problém. Byl to totiž její problém. Takové rozloučení neprobíhá lehce. A já podlehl výbuchu vášně, kterému padlo za oběť něco skla a nábytku. Drobnosti nepočítám. Leč tuto suverénní ženu jsem tím nemohl vyvést z míry. Naopak, upřímně se mému počínání smála,“ vzpomínal Svatopluk Beneš v knize Být hercem. Nakonec díky ni získal byt na Malé Straně.
Setkání s gestapem a válečné osudy
Válečná léta pro něj znamenala období nejistoty. Poprvé se osobně setkal s nacistickou brutalitou, když zatkli jeho kolegyni Annu Letenskou, napojenou na odboj. Brzy poté zažil vlastní střet s gestapem: na Olomoucku přespal u přítele, který ukrýval důstojníka britské tajné služby. Gestapo si pro Beneše přišlo brzy ráno, prohledalo jeho korespondenci a chtělo ho použít jako návnadu. Po týdnu se s agentem setkal na Václavském náměstí, ale ten pouze prošel kolem a sdělil mu, že „nic nemají“. Případ byl uzavřen.
S Lídou Baarovou zažil humornou příhodu: během natáčení Ohnivého léta ji měl políbit na dekolt, ale nervozita způsobila, že ji nedopatřením kousl do krku. Baarová to vzala s humorem a navrhla, aby si tykali. Později, v říjnu 1945, vypovídal na policii kvůli jejím údajným kontaktům s gestapem, ale svou výpověď upravil v její prospěch.
Beneš později říkal, že za okupace se točilo nejvíce, protože Němci investovali do filmu – ale zároveň dodával, že by se bez jejich podpory obešel, kdyby nemusel poslouchat zaklepání gestapa.
Manželství a rodina
Za protektorátu se krátce oženil s baletkou Evelýnou Koszlerovou, známou jako Evelyna Kinská, která s ním hrála ve filmu Řeka čaruje Po válce se sice rozvedli, ale Beneš však dlouho netruchlil a po pár měsících se k oltáři vydal znovu. Jeho vyvolenou se stala půvabná a zároveň zámožná majitelka činžovního domu v Praze Božena Truhlářová, kterou si vzal v roce 1946 a zůstal s ní až do své smrti. „S kamarádem jsme šli na ples Červeného kříže a tam jsem začal koukat po Božence. Abych si byl jistý, optal jsem se jednoho známého znalce žen, kdo to je, a on mi povídá: ‚Ta mně dala před týdnem kopačky.‘ A hned jsem věděl, že je to ta pravá,“ prozradil v knize herec. Manželství vydrželo celý život a narodily se jim dvě děti – syn Svatopluk a dcera Alexandra.
Blízké přátelství ho pojilo s Natašou Gollovou. Nebyl členem žádné politické strany, ale měl blízko k masarykovskému humanismu. V roce 1989 vrátil tituly „zasloužilý umělec“ a vyznamenání Za vynikající práci. V 90. letech se aktivně účastnil programů Masarykova demokratického hnutí. Roku 1997 obdržel Cenu Thálie za celoživotní dílo a v roce 1998 se stal čestným občanem Ostrovačic díky své roli v Pohádce máje.
Být hercem
Mezi jeho záliby patřilo zahradničení, cestování a četba, kterých se musel kvůli očním problémům postupně vzdát. Stále však pracoval – jeho posledním filmem byly Želary (2003), kde hrál po boku Zity Kabátové, a to přesto, že už téměř neviděl.
Poslední čtyři a půl roku života strávil v LDN, upoután na lůžko kvůli skleróze a celkovému selhání organismu. Byl nehybný a nevnímal okolí, manželka Božena ho však navštěvovala každý den. Zemřel ve věku 89 let, podle blízkých byl konec pro něj spíše vysvobozením.
Často litoval, že mladí herci vnímají herectví hlavně jako cestu k penězům a slávě. Své názory a vzpomínky zaznamenal v knize Být hercem. Jeho odkaz žije dál v desítkách filmů a divadelních rolí, v nichž ztělesňoval noblesu, laskavost a humor. Byl miláčkem ženského publika, gentlemanem s velkým srdcem a humanistou, který nikdy neztratil smysl pro humor.
Zdroje:
Beneš, Svatopluk. Být hercem. Vyd. 4., V nakl. Brána 3. Praha: Brána, 2004, ©1998. 221 s., [32] s. obr. příl. ISBN 80-7243-204-4.
