Článek
Když v květnu 2022 dražební síň Christie's v New Yorku nabídla fotografii Le Violon d'Ingres, strhl se mezi sběrateli nečekaný souboj. Snímek ženských zad, na nichž fotograf Man Ray vytvořil dva otvory připomínající housle, nakonec změnil majitele za 12,4 milionu dolarů. V přepočtu šlo o téměř 300 milionů korun a tehdy nejvyšší cenu, jakou kdy někdo za fotografii v aukci zaplatil.
Žena na snímku přitom kdysi neměla ani na pořádné jídlo. Jmenovala se Alice Prinová, ale umělecký svět ji znal jako Kiki z Montparnassu. Ve dvacátých letech minulého století patřila k nejznámějším ženám Paříže. Malíři ji zvěčňovali na plátnech, fotografové předháněli v tom, kdo ji získá před objektiv, a muži podléhali jejímu šarmu. Přesto zemřela v pouhých jednapadesáti letech, poznamenaná závislostmi a nemocemi.
Kiki
Alice Ernestine Prinová se narodila 2. října 1901 v burgundském Châtillon-sur-Seine. Její matka Marie byla svobodná a neměla prostředky, aby se o dceru sama postarala. Malou Alice proto vychovávala babička. Dětství prožila ve skromných poměrech, daleko od světa, v němž se později měla stát legendou.
Ve dvanácti letech odešla za matkou do Paříže. Místo bezstarostného dospívání ji čekala práce. Vystřídala několik zaměstnání, mimo jiné v dílnách a továrnách. Brzy však zjistila, že si může vydělávat také jako modelka. Začala pózovat malířům, včetně aktů, což tehdejší společnost považovala za krajně nevhodné povolání pro mladou dívku.
Když se o tom dozvěděla její matka, následovala prudká roztržka. Alice se ocitla sama, bez rodinného zázemí a jistého příjmu. Právě v této době začala pronikat mezi umělce, kteří se scházeli v kavárnách a ateliérech na levém břehu Seiny.
Montparnasse byl tehdy jedním z nejživějších uměleckých center Evropy. Do jeho kaváren přicházeli začínající malíři, spisovatelé a básníci, kteří často neměli peníze ani na nájem. Alice mezi ně dokonale zapadla. Byla temperamentní, bezprostřední, ráda zpívala a neostýchala se říkat nahlas, co si myslí.
Postupně přijala přezdívku Kiki. Pod tímto jménem ji zanedlouho znala celá umělecká čtvrť.
Milenka fotografa, který z ní udělal housle
Osudovým mužem jejího života se stal americký fotograf a výtvarník Man Ray. Seznámili se na počátku dvacátých let a jejich vztah trval přibližně šest let. Kiki se stala jeho milenkou, modelkou i inspirací.
Jejich soužití nebylo poklidné. Oba měli výbušnou povahu a jejich vztah provázely hádky, žárlivost i usmiřování. Man Ray však v Kiki našel ženu, která dokázala před fotoaparátem působit přirozeně a zároveň provokativně. Nepotřebovala složité kostýmy ani naučené pózy. Stačilo, aby byla sama sebou.
V roce 1924 vznikl snímek, který oba proslavil na celé století. Kiki na něm sedí zády k objektivu, nahá, s turbanem na hlavě. Fotograf následně do obrazu doplnil dva černé otvory ve tvaru písmene f, jaké mají smyčcové nástroje. Ženské tělo tak proměnil v housle.
Název Le Violon d'Ingres odkazoval na francouzského malíře Jeana-Augusta-Dominiquea Ingrese a zároveň na francouzské úsloví označující oblíbeného koníčka. Výsledkem byla jedna z nejznámějších surrealistických fotografií vůbec.
Pro Man Raye představoval snímek umělecký triumf. Pro Kiki byl pouze jednou z mnoha prací, při nichž stála modelem. Nikdo z nich nemohl tušit, jakou cenu bude mít fotografie téměř o sto let později.
Královna Montparnassu
Kiki ovšem nebyla jen krásnou tváří a tělem, které inspirovalo muže. Sama malovala, vystupovala v kabaretech a zpívala francouzské šansony. Její vystoupení přitahovala publikum, které oceňovalo nejen její hlas, ale především bezprostřednost a smysl pro humor.
Přátelila se s umělci, mezi nimiž nechyběli Amedeo Modigliani, Chaïm Soutine nebo Jean Cocteau. Ztvárnili ji také další malíři, například Moïse Kisling a Foujita. Její portréty se staly součástí výtvarného světa meziválečné Paříže.
V roce 1927 uspořádala vlastní výstavu obrazů. Dokázala tak, že nechce zůstat pouhým objektem uměleckého obdivu. Toužila tvořit a být uznávaná také jako samostatná umělkyně.
Svou pověst svobodomyslné ženy ještě posílila vydáním pamětí v roce 1929. Otevřeně v nich psala o chudobě, milencích i životě mezi pařížskou bohémou. Předmluvu k nim napsal Ernest Hemingway. Její vyprávění bylo natolik otevřené, že anglické vydání narazilo ve Spojených státech na cenzuru.
Kiki mezitím získala neoficiální titul královny Montparnassu. Byla celebritou v době, kdy toto slovo ještě nemělo dnešní význam. Lidé ji poznávali na ulici a návštěvníci Paříže chtěli spatřit ženu, o které se tolik mluvilo.
Sláva, která nedokázala zastavit pád
Jenže svět, který Kiki vynesl na vrchol, měl i odvrácenou stránku. Noční podniky, nekonečné večírky a alkohol patřily k jejímu každodennímu životu. S přibývajícími roky se začaly projevovat zdravotní potíže a její někdejší sláva postupně slábla.
Rozchod s Man Rayem neznamenal konec její umělecké dráhy, ale její život ztrácel někdejší lehkost. Střídala partnery, dál vystupovala a snažila se udržet si místo ve světě, který stále více obdivoval nové tváře.
Druhá světová válka navíc definitivně proměnila prostředí, v němž prožila nejlepší léta. Slavná pařížská bohéma dvacátých let už neexistovala. Kiki stárla, potýkala se s nadměrným pitím a užíváním drog a její zdravotní stav se zhoršoval.
Zemřela 29. dubna 1953 v Paříži. Bylo jí pouhých 51 let. Pohřbili ji na hřbitově v Thiais na pařížském předměstí.
Žena, kterou kdysi obdivovali umělci z celého světa, odešla bez někdejšího lesku. Její obrazy a fotografie však žily dál. Především zásluhou Man Raye se její tvář a tělo staly součástí dějin moderního umění.
Zdroje:
