Článek
Kapitán Státní bezpečnosti Vladimír Matura odcházel v srpnu 1972 z pražského botelu Admirál v dobré náladě. Právě absolvoval schůzku s hercem Janem Třískou, kterého měl získat k tajné spolupráci. Rozhovor podle něj proběhl nad očekávání dobře.
Tříska během setkání vypil čtyři skotské whisky. Když se Matura nabídl, že útratu zaplatí, herec odmítl a účet uhradil sám. Estébák mu pak dokonce doporučil, aby druhý den zavolal, pokud bude mít při silniční kontrole problémy s alkoholem. Tříska totiž přijel vlastním autem.
„Jednání proběhlo bez rušivých jevů, seriózně a velmi otevřeně,“ pochvaloval si Matura v hlášení nadřízeným.
Byl přesvědčený, že se mu podařilo vytvořit dobré předpoklady pro další spolupráci.
Herec, kterému komunisté zavřeli divadlo
Jan Tříska patřil na počátku sedmdesátých let k nejvýraznějším československým hercům. Po působení v Národním divadle odešel za režisérem Otomarem Krejčou do Divadla za branou, které se brzy zařadilo mezi nejuznávanější české scény.
Jenže jeho postoje se komunistickému režimu nezamlouvaly. V roce 1968 podepsal manifest Dva tisíce slov a během srpnové okupace pomáhal s Václavem Havlem při protiokupačním rozhlasovém vysílání v Liberci. S Havlem ho pojilo dlouholeté přátelství a stýkal se i s dalšími osobnostmi, které tajná policie sledovala.
Po jednom ze zahraničních zájezdů se navíc setkal s exilovým publicistou Pavlem Tigridem. Právě tuto známost později StB využila jako prostředek nátlaku.
V roce 1972 komunisté Divadlo za branou zrušili. Tříska se ocitl bez stálého angažmá a jeho pokus vrátit se do Národního divadla narazil na odpor stranických funkcionářů.
„Mezitím jsem byl snad půl roku bez práce a cítil jsem se ohrožený. Měl jsem strach,“ vzpomínal později.
StB dobře věděla, že herec potřebuje práci a má rodinu. Doufala, že existenční nejistota ho přiměje ke spolupráci. Zároveň by díky němu mohla získávat informace o Václavu Havlovi a dalších lidech z kulturní opozice.
Úkolem přesvědčit Třísku byl pověřen kapitán Vladimír Matura.
Estébák si myslel, že má vyhráno
První schůzka na botelu Admirál se podle Matury vyvíjela slibně. Tříska sice upozorňoval, že by se nedokázal chovat konspirativně, ale rozhovoru se nevyhýbal.
Matura se pokusil využít jeho kontaktu s Pavlem Tigridem. Naznačil, že schůzka s významným exilovým publicistou by mohla herci způsobit problémy, zvlášť když usiluje o návrat na prestižní divadelní scénu.
Ve svém hlášení si poznamenal, že právě tato okolnost znamenala během jednání obrat. Věřil, že našel Třískovo slabé místo.
Jenže při dalších kontaktech jeho optimismus rychle vyprchal.
Herec se na jednu domluvenou schůzku nedostavil a při posledním setkání v září 1972 začal kapitána provokovat. Vyprávěl mu například o svých přátelských vztazích s pracovníky ministerstva vnitra.
Pak přišel s ještě nečekanějším nápadem. Naznačil, zda náhodou samotný Matura není provokatérem vyslaným Pavlem Tigridem.
Estébák, který měl herce přimět k důvěrné spolupráci, tak najednou musel čelit pochybnostem o vlastní důvěryhodnosti.
„Tak mu odposlouchávejte telefon“
Nejabsurdnější okamžik nastal, když se Matura začal vyptávat na režiséra Otomara Krejču.
Tříska mu poradil, aby mu jednoduše odposlouchával telefon, pokud chce vědět, co dělá a s kým mluví.
Kapitánova reakce byla pozoruhodná. Do hlášení si poznamenal, že herci vysvětlil, že podobné metody se používají na Západě.
Příslušník komunistické tajné policie tak poučoval herce o nevhodnosti odposlechů, přestože právě StB je běžně využívala proti odpůrcům režimu.
Tříska později vzpomínal, že mu během posledního setkání došla trpělivost.
„Vzpomínám si na to. Vynadal jsem jim. Prostě jsem je poslal do háje,“ popsal svůj tehdejší postoj.
Matura pochopil, že další jednání nikam nepovede. Do závěrečného hodnocení napsal, že Tříska nesnáší konspiraci a není vhodným kandidátem pro získání k tajné spolupráci.
Svou nespokojenost však vyjádřil mnohem ostřeji.
Psychopat, alibista a zbabělec
„Jan Tříska působí dojmem psychopata, alibisty,“ uvedl Matura v hlášení a připojil poznámku o známkách zbabělosti.
Tato slova pochopitelně nevypovídala o hercově skutečném psychickém stavu. Bylo to hodnocení příslušníka StB, kterému se nepodařilo splnit úkol.
Kapitán se navíc neomezil na konstatování neúspěchu. Doporučil připravit opatření, která by Třísku kompromitovala a znemožnila mu další uměleckou činnost.
Tajná policie sice nezískala informátora, ale herci tím problémy neskončily.
Z divadla až do emigrace
Po zrušení Divadla za branou Tříska hostoval na Kladně a později působil v Městských divadlech pražských. V roce 1975 se zapojil do soukromého uvedení Havlovy Žebrácké opery v Horních Počernicích. Inscenace vyvolala pozornost bezpečnostních orgánů a její účastníci čelili postihům. Tříska následně přišel o angažmá.
V roce 1977 se s manželkou Karlou Chadimovou a dvěma dcerami rozhodl Československo opustit. Rodina získala povolení k turistické cestě na Kypr, kde se po několika dnech oddělila od zájezdu Čedoku a požádala o politický azyl.
V jednom z pozdějších dopisů Tříska vysvětloval, proč se rozhodl odejít. Měl už dost života v zemi, kde je sledován a musí se bát podat ruku vlastnímu příteli.
Rodina se nakonec usadila v Severní Americe. Ani tam však zájem StB o herce neskončil. Prostřednictvím svých informátorů se tajná policie snažila zjišťovat, jak se mu za oceánem daří.
Na jaře 1978 se estébáci domnívali, že jeho zahraniční kariéra příliš úspěšná nebude, protože neumí dobře anglicky. O necelý rok později už ale jejich vlastní záznamy informovaly o Třískově úspěchu na newyorské Broadwayi.
Herec, kterému chtěli znemožnit uměleckou činnost, tak začínal novou kariéru na jedné z nejslavnějších divadelních scén světa.
Jan Tříska se po listopadu 1989 pravidelně vracel do Česka. Diváci si ho zamilovali jako učitele Igora Hnízda ve filmu Obecná škola, další úspěchy slavil na divadelních scénách doma i v zahraničí. Zemřel v září 2017 ve věku osmdesáti let.
Zdroje:
