Článek
Když pracovníci brněnské tkáňové banky připravovali další zásilku kožních štěpů do Nizozemska, netušili, že jejich počínání už nějakou dobu sleduje policie. Tentokrát však k příjemci dorazilo něco úplně jiného, než očekával. Detektivové totiž lidskou kůži tajně nahradili zkumavkami s obyčejnou vodou a čekali, co se bude dít.
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Jakmile zákazník zjistil, že místo očekávané tkáně dostal vodu, začaly telefonáty. Policisté je odposlouchávali a získávali další důkazy o obchodování s lidskou kůží. Neobvyklá léčka se stala jedním z důležitých momentů vyšetřování, které později otřáslo Fakultní nemocnicí Brno.
Na počátku přitom stála spolupráce, která sama o sobě nebyla ničím neobvyklým. Brněnská tkáňová banka dodávala kožní štěpy nizozemské Euroskinbank. Lékaři takové tkáně využívají především při léčbě těžkých popálenin, kdy mohou pacientům pomoci překlenout kritické období a zachránit život.
Jenže z odborné spolupráce se podle pozdějšího soudního rozhodnutí stal nezákonný obchod.
Miliony za kůži zemřelých dárců
V čele brněnské tkáňové banky stál lékař Jiří Adler. Společně s několika dalšími zdravotníky zajišťoval dodávky lidské kůže do zahraničí. Materiál pocházel od zemřelých dárců a jeho odběr podléhal přísným pravidlům.
Zlom nastal v září 2002, kdy začal platit nový transplantační zákon. Ten stanovil přísnější podmínky pro vývoz lidských tkání a zakázal jejich využívání k obchodnímu zisku. Vývoz do zahraničí byl za stanovených podmínek možný, například pro konkrétního pacienta. Brněnští zdravotníci však pokračovali v dodávkách velkého množství kůže do nizozemské tkáňové banky, která ji uchovávala pro pozdější použití.
Za tyto zásilky navíc přicházely milionové platby. Část peněz nesměřovala přímo nemocnici, ale na soukromé účty zdravotníků či dalším organizacím. Právě spojení nepovoleného způsobu vývozu s finančními odměnami se stalo předmětem policejního vyšetřování.
Během pouhých dvou let, od září 2002 do října 2004, odešlo do zahraničí 26 zásilek obsahujících téměř 60 metrů čtverečních lidské kůže. Nizozemská strana za ně zaplatila přibližně sedm milionů korun.
Ne všechny peníze ovšem skončily v kapsách zdravotníků. Část prostředků posloužila k nákupu vybavení pro tkáňovou banku, což později sehrálo důležitou roli při rozhodování soudu.
Policejní operace Human
Podezřelé transakce začali prověřovat detektivové Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Vyšetřování dostalo krycí název Human a postupně se rozrostlo do mezinárodního případu.
Policisté sledovali finanční převody, shromažďovali dokumentaci a vyslýchali svědky. Důležitou roli sehrály také odposlechy a zmíněná záměna zásilky lidské kůže za obyčejnou vodu.
V listopadu 2005 policie informovala o zásahu proti podezřelým pracovníkům nemocnice. Vyšetřování však pokračovalo ještě další dva roky. Detektivové museli rozplést nejen způsob vývozu tkání, ale také to, kdo za jednotlivé zásilky dostával peníze a jak s nimi nakládal.
Když v březnu 2007 případ uzavřeli, vyšetřovací spis obsahoval tisíce stran dokumentů. Před soud mělo předstoupit šest obviněných včetně dvou lékařů.
Lékaři se hájili, že peníze využívali pro nemocnici
Jiří Adler a jeho spolupracovníci odmítali, že by šlo o obchodování s lidskou kůží za účelem osobního obohacení. Tvrdili, že peníze představovaly odměnu za práci navíc a že z nich pořizovali odbornou literaturu, zdravotnickou techniku i další vybavení.
Soud však jejich jednání posoudil jako trestné.
V listopadu 2007 vynesl Městský soud v Brně rozsudek. Jiřímu Adlerovi uložil dvouletý trest vězení s podmíněným odkladem na tři roky a pokutu 1,5 milionu korun. Další lékařka dostala roční podmínku a pokutu 800 tisíc korun a tři pracovníci tkáňové banky odešli s peněžitými tresty.
Obžalovaní se s rozhodnutím nesmířili a odvolali se.
V květnu 2008 se případem zabýval Krajský soud v Brně. Adlerovi trest zmírnil na osmnáct měsíců podmíněně a pokutu snížil na 600 tisíc korun. Přihlédl především k tomu, že část získaných peněz skutečně posloužila k vybavení zdravotnického pracoviště a lékařův osobní prospěch byl nižší, než původně uváděla obžaloba. Ostatní tresty odvolací soud potvrdil.
Obchod, který odhalil slabiny systému
Brněnská kauza se od známých zahraničních případů obchodování s orgány v jednom zásadním ohledu lišila. Nikdo zde podle soudních zjištění neunášel živé lidi, aby jim násilím odebral ledvinu nebo jiný orgán. Kožní štěpy pocházely od zemřelých dárců a sloužily k léčebným účelům.
Problém spočíval v tom, jak s nimi zdravotníci nakládali a jakým způsobem za jejich dodávky přijímali peníze.
Případ ukázal, že hranice mezi legitimní mezinárodní spoluprací zdravotnických zařízení a nezákonným obchodem může být překročena i tam, kde výsledný materiál slouží k záchraně lidských životů.
Po několikaletém vyšetřování a soudním procesu skončili hlavní aktéři s podmíněnými a peněžitými tresty. Zůstala po nich však jedna z nejneobvyklejších českých kriminálních kauz, při níž se předmětem milionových transakcí stala lidská kůže odebraná mrtvým dárcům.
Zdroje:
