Článek
Když se obyvatelé malé osady Skalka na Chebsku dozvěděli, co provedl Michel Wagner svému osmiletému synovi, musela je zachvátit hrůza. Psal se 1. srpen roku 1675 a v jedné z místních rodin se odehrála tragédie, která svou krutostí překonala i mnohé zločiny tehdejší doby. Otec zaútočil na vlastní dítě obyčejným nožem na krájení chleba. Chlapci zasadil osm bodných ran a poté jeho tělo zohavil.
O více než tři století později tragédii stále připomíná nenápadný kamenný kříž nedaleko Lipné na Ašsku. Do jeho povrchu kdosi vytesal srdce probodnuté dvěma noži.
Osmiletý chlapec, o kterém téměř nic nevíme
O Michelu Wagnerovi se dochovalo překvapivě mnoho podrobností. Známe datum jeho zločinu, víme, jak dlouho ho drželi ve vězení, kolik stálo vyšetřování a dokonce i to, kolik dostal zaplaceno kat. O jeho zavražděném synovi však historické dokumenty téměř mlčí.
Chlapci bylo osm let a patnáct týdnů. Některé pozdější místopisné materiály uvádějí, že se jmenoval Jošt, dobový kronikář ho však zmiňuje pouze jako Wagnerova syna. Nevíme, zda měl sourozence, kdo byla jeho matka ani jak rodina žila.
Vraždu zaznamenal chebský kronikář Wolfgang Caspar Markl. Jeho líčení obsahuje i podrobnosti, které dnes působí téměř neuvěřitelně. Wagner měl podle kronikáře po útoku pít krev svého syna, protože se domníval, že tak nalezne jeho duši.
Právě tento detail vedl některé pozdější autory k úvahám, zda vrah netrpěl vážnou duševní poruchou. Jenže v sedmnáctém století lidé chápali duševní nemoci jinak než dnes. Nepředstavitelné násilí si často vysvětlovali šílenstvím, posedlostí nebo působením nadpřirozených sil. Z kronikářova vyprávění proto nelze spolehlivě určit, co se skutečně odehrávalo ve Wagnerově mysli.
Jisté je, že jeho syn zemřel a otec skončil v rukou spravedlnosti. Ještě než se však mohlo začít s vyšetřováním, musely úřady rozhodnout také o osudu mrtvého dítěte.
Na pohřeb museli čekat tři dny
Zatímco Michela Wagnera krátce po vraždě odvedli do Chebu, tělo jeho syna zůstalo ve Skalce. Teprve třetího dne městská rada povolila, aby chlapce pohřbili na hřbitově v Hazlově.
O tom, kdo chlapce doprovodil na poslední cestě, nemáme žádné zprávy. Jeho hrob se do dnešních dnů nedochoval, nebo ho alespoň nedokážeme určit.
Michel Wagner mezitím čekal v chebském vězení na rozhodnutí o svém osudu. Případ zaměstnával městské úředníky dlouhé měsíce a dochované účty ukazují, že vyšetřování nebylo ani jednoduché, ani levné.
Už samotné spoutání podezřelého železy stálo město 56 krejcarů. Další peníze vydávali radní za jeho střežení, stravu, výslechy a předvádění před soud. Účetní knihy zaznamenaly celkem 189 dní vazby.
Přiznání z něj dostali až na mučidlech
Wagner se podle historických podkladů k vraždě přiznal až při mučení. Takový postup byl v tehdejším trestním řízení běžný, přestože dnes víme, že člověk vystavený nesnesitelné bolesti může přiznat i něco, co nespáchal.
Chebští radní nechtěli o trestu rozhodnout bez odborného posouzení. Vysílali proto posly do Ingolstadtu a Würzburgu, kde si obstarávali právní stanoviska. Proces se tak protahoval a Wagner zůstával za mřížemi.
Vyšetřovatelé předvolávali také jeho příbuzné, včetně otce a švagrů. Co přesně vypověděli a zda dokázali objasnit příčinu tragédie, z dostupných přepisů nevyplývá. Soud nakonec rozhodl, že Wagner za svůj čin zaplatí životem.
Poslední cesta na chebské popraviště
Sedmého března 1676, více než sedm měsíců po smrti osmiletého chlapce, nastal den popravy. Michela Wagnera odvedli na chebské popraviště zvané Rabenstein, kde už na něj čekal kat. Odsouzeného sťali mečem.
Z dnešního pohledu působí zvláštně, s jakou pečlivostí úřady zaznamenávaly finanční stránku celého procesu. Dochoval se účet, podle něhož město za vyšetřování, věznění a popravu zaplatilo 78 zlatých a 21,5 krejcaru.
Samotný kat obdržel za stětí jeden zlatý a třicet krejcarů. Peníze dostali také zedníci, kteří před popravou opravovali popraviště. Město jim zaplatilo dokonce pivo a chléb. V účetních záznamech nechybějí ani výdaje za víno pro soudní úředníky nebo za poslední stravu odsouzence.
Kámen se dvěma noži přežil staletí
Po Wagnerově popravě se život na Chebsku postupně vrátil do obvyklých kolejí. Vražda však z paměti místních obyvatel nezmizela. Někdo nechal nedaleko Lipné vztyčit kamenný kříž, na němž se objevil symbol srdce probodnutého dvěma noži a nápis připomínající tragickou událost.
Kdo kříž vytvořil a kdy přesně vznikl, nevíme. Patří mezi takzvané smírčí kříže, drobné kamenné památky, které lidé v minulosti stavěli na místech násilných úmrtí. Někdy byly součástí dohody mezi pachatelem a pozůstalými, jindy měly pouze uchovat vzpomínku na zemřelého a vybízet kolemjdoucí k modlitbě.
V případě Wagnerovy vraždy však žádná smírčí smlouva doložena není. Je proto možné, že kříž vznikl až po popravě jako připomínka zavražděného dítěte.
Během následujících staletí se krajina kolem Lipné měnila. Přicházely války, střídali se obyvatelé a po druhé světové válce zmizela z pohraničí velká část původního německého osídlení. S ním postupně odcházela i paměť na příběhy spojené se starými kamennými památkami.
Wagnerův kříž přesto přežil. V roce 1980 ho znovu objevili na břehu Ostrožského potoka. Badatelé následně propojili nápis s dochovanými chebskými kronikami a soudními záznamy. Z nenápadného kamene se stal svědek skutečné rodinné tragédie, který přežil staletí, aby uchoval příběh někoho, na koho by se jinak dávno zapomnělo.
Zdroje:
Smírčí kříže v chebském regionu – kapitola 3.4.2, Kříž v Lipné, strana 29.
