Článek
20. června 1948 zahájili západní spojenci po neúspěšných jednáních se Sovětským svazem měnovou reformu v západních okupačních zónách Německa. Původně sice počítali s tím, že se kvůli čtyřmocenskému statusu nebude vztahovat na Berlín, ale vývoj událostí tento plán rychle změnil.
Sovětská strana reagovala 23. června zavedením vlastní měny ve své okupační zóně a zároveň prosazovala, aby nová východní marka platila i v západních sektorech Berlína, čímž chtěla město hospodářsky připoutat ke své sféře vlivu. Západní spojenci na tento krok odpověděli zavedením západní marky i ve svých berlínských sektorech. Napětí tak během několika dnů prudce vzrostlo a vyvrcholilo v noci z 23. na 24. června, kdy sovětské velení nejprve přerušilo dodávky elektřiny do západních částí města a krátce nato uzavřelo všechny pozemní i vodní přístupové cesty.
Sovětský svaz zahájil blokádu, která měla zlomit Západ. „Co se stane v Berlíně, stane se v Německu. A co se stane v Německu, stane se v Evropě,“ prohlásil kdysi Vjačeslav Molotov. Teď to Stalin chtěl dokázat.
Město s 2,2 milionu obyvatel mělo zásoby jídla na 36 dní a uhlí na 45. Dohody o propojení neexistovaly. Silniční, železniční a letecké koridory závisely jenom na dobré vůli Sovětského svazu. Volné zůstaly jen tři letecké koridory spojenců – z Hamburku, Hannoveru a Frankfurtu.
Letecký most
Americký vojenský guvernér Lucius D. Clay to viděl jasně: „Jsem přesvědčen, že naše setrvání v Berlíně je pro naši prestiž v Německu a Evropě zásadní.“ 25. června dal rozkaz k zřízení leteckého mostu. Příští den přistálo na letišti Tempelhofu první letadlo.
„Jeden člověk denně spotřebuje minimálně 1 700 kalorií,“ spočítal britský velitel sir Brian Robertson. „To pro 2,2 milionu obyvatel znamená 1 534 tun jídla plus 3 475 tun uhlí a benzínu. Denně!“
Flotila se rychle rozrostla. Američané stáhli obří C-54 z celého světa, Britové nasadili Dakoty a Avro Yorks. Létali i Novozélanďané, Australané, Kanaďané a Jihoafričané. Letadla přistávala v minutových intervalech. Nad střechami Berlína hučely motory tak nízko, že piloti mávali dětem.
Narození „rozinkových bombardérů“
Jednoho dne americký pilot Gail Halvorsen v dobré náladě vyhodil z okna na improvizovaném padáčku pár balíčků sladkostí. „Pamatuji si ty tváře dodnes,“ vzpomínal později. „Je to pozoruhodná vzpomínka, jak se dětem rozzářily oči, když uviděly čokoládu.“
Zpráva se rozletěla. Brzy shazovala sladkosti celá flotila. Berlíňané jim začali říkat „rozinkové bombardéry“ – Rosinenbomber. Sbírání balíčků se stalo dětským sportem.
Velikonoční paráda
Největší moment přišel o Velikonocích 1949. Od pátečního poledne 15. dubna do poledne 16. dubna se uskutečnilo 1 383 letů a bylo dodáno 12 941 tun zboží. Rekord, který Stalin pocítil jako facku. „Velikonoční paráda“ byla poslední kapkou. Sověti pochopili, že blokáda selhala.
Konec obléhání
Dvanáctého května 1949 v jednu minutu po půlnoci se otevřely cesty. První vlak dorazil v 5:32. Letecký most byl oficiálně uzavřen 30. září. Spojenci uskutečnili celkem 277 000 letů a shodili 2,3 milionu tun zboží. Nalétali vzdálenost rovnocennou cestě ze Země na Slunce. Akce nezůstala bez obětí. Zahynulo 39 Britů, 31 Američanů a 6 Němců.
Když blokáda skončila, zmizela i noční můra. 23. května 1949 vznikla Spolková republika Německo, 7. října Německá demokratická republika. Berlín zůstal rozdělený ostrovem svobody až do stavby Berlínské zdi v roce 1961.
Dnes visí jedna z „rozinkových Dakot“ na budově Technického muzea v Berlíně. Pomník před Tempelhofem připomíná padlé.
