Článek
Byl pátek 26. listopadu 1971, krátce před desátou večer. Sedmnáctiletá Taťjana Máčiková se vracela se svou kamarádkou Lenkou Šoulovou z představení Laterny magiky. Procházely pražským Starým Městem a mířily do restaurace U Modré štiky v Liliové ulici.
U antikvariátu na rohu Skořepky a ulice Na Perštýně si všimly neznámého mladíka. Měl světlou bundu, hnědé kalhoty a brýle. Když kolem něj prošly, vydal se za nimi. Dívky přidaly do kroku, muž také.
V Liliové ulici Lenka zahlédla, že má zbraň. Rozběhla se k restauraci a volala na kamarádku, aby utíkala. Táňa se však zastavila a otočila.
Muž začal střílet.
Sedmnáctiletou studentku zasáhlo sedm střel. Jedna z dalších poranila Lenku, která s prostřelenou dlaní doběhla do restaurace a přivolala pomoc. Táňu převezli do nemocnice Na Františku, kde přibližně po hodině zemřela.
Střelec mezitím pokračoval přes Betlémské náměstí. Narazil na sedmadvacetiletého Jiřího Kouklíka a bez jediného slova na něj vypálil šest ran. Těžce zraněný muž přežil, ale sedm měsíců strávil v nemocnici. Pachatel střílel i na další kolemjdoucí a nakonec se v nedaleké Konviktské ulici zastřelil.
Nadaná dívka, která měla před sebou budoucnost
Taťjana pocházela z rodiny Dagmar a Desidera Máčikových. Byla mimořádně nadaná, četla filozofickou literaturu v angličtině a ovládala také francouzštinu. Část dětství prožila s rodiči v Íránu. Její matka ji nechtěla pustit na lyceum do francouzského Dijonu, protože se obávala, že by se jí v cizině mohlo něco stát.
Táňa se objevila také ve filmu Dívka na koštěti, kde si zahrála jednu ze studentek čarodějnické školy. Rodinní přátelé na ni vzpomínali jako na inteligentní a sečtělou dívku.
Když se v pátek večer nevrátila domů, rodiče se začali znepokojovat. Obrátili se na policii, odkud je odkázali na následující ráno. Teprve poté se dozvěděli, že jejich dcera byla zastřelena.
Tánin mladší bratr Tomáš měl právě v den vraždy šesté narozeniny. Zpočátku nechápal, proč je matka neustále doma, leží a nemá sílu si s ním hrát. Rodiče o své mrtvé dceři téměř nemluvili.
O tři roky později, když před Vánocemi hledal v bytě schované dárky, objevil krabici fotografií černovlasé dívky. Tehdy si naplno uvědomil, že měl starší sestru. Její smrt poznamenala celou rodinu a součástí Tomášových narozenin se staly také návštěvy hřbitova.
Vrah byl známý. Jen se to nikdo nesměl dozvědět
Veřejná bezpečnost přitom totožnost střelce znala už v noci po vraždě. Nebyl to syn komunistického funkcionáře ani západní provokatér, jak se mezi lidmi spekulovalo.
Jmenoval se Alexandr Ivanovič Čalij, bylo mu třiadvacet let a byl příslušníkem sovětské armády umístěné v Československu.
Právě tato skutečnost se nesměla dostat na veřejnost.
V listopadu 1971 se konaly první volby po srpnové okupaci. Komunistický režim se snažil demonstrovat jednotu společnosti a přátelství se Sovětským svazem. Zpráva, že sovětský voják v centru Prahy zastřelil studentku a zranil další lidi, do takového obrazu nezapadala.
Náčelník pražské Veřejné bezpečnosti Květoslav Masák už 27. listopadu sepsal zprávu pro ministra vnitra Radko Kasku. V dokumentu bylo skutečné jméno pachatele uvedeno. Informaci dostaly také desítky vysokých představitelů bezpečnostních složek a komunistické strany.
Navenek však policie dál pracovala s verzí neznámého muže. Dokonce rozeslala pokyny k pátrání po jeho totožnosti. Zraněnému Jiřímu Kouklíkovi později úředně sdělili, že pachatele nebylo možné zjistit.
Rodina zavražděné studentky se pravdu nedozvěděla. Tánina matka byla přesvědčena, že dceru zabil provokatér, který chtěl narušit socialistické volby.
Podstrčené pistole a dva balistické posudky
Přestože se střelec ještě v noci po útoku zastřelil, vyšetřování formálně pokračovalo až do září 1972. Podle dochované evidence je vyšetřovatel přerušil s odůvodněním, že pachatel není kvůli duševní nemoci za svůj čin odpovědný. Jeho skutečný motiv však zůstává neznámý.
Původní vyšetřovací spis byl později skartován. Zlom nastal až v roce 2013, kdy historik Vojenského historického ústavu Prokop Tomek zkoumal působení sovětských vojsk v Československu. V Archivu bezpečnostních složek objevil dokumenty, které odhalily okolnosti utajované vraždy.
Našel zprávu určenou tehdejšímu ministru vnitra se jménem pachatele a také dva balistické posudky se stejným číslem jednacím.
První se týkal dvou sovětských pistolí Makarov ráže 9 milimetrů, které pachatel použil. Druhý však popisoval československé pistole ČZ vzor 24. Právě ty historik objevil v zalepené krabici přiložené ke spisu, přestože na fotografiích z místa činu byla u mrtvého střelce vidět sovětská zbraň.
Z dochovaných materiálů tak vyplynulo, že bezpečnostní orgány nejen zatajovaly pachatelovu totožnost, ale také manipulovaly s důkazy. Kdo přesně vydal příkaz k utajení, se zjistit nepodařilo.
Pravda, které se rodiče nedožili
Dne 29. listopadu 2013 se historik Prokop Tomek setkal s Tomášem Máčikem a sdělil mu, kdo jeho sestru zastřelil. Od vraždy uplynulo dvaačtyřicet let.
Dagmar a Desider Máčikovi už nežili. Pravdu o smrti své sedmnáctileté dcery se nikdy nedozvěděli. Kvůli dlouholetému utajování navíc pozůstalí ani další poškození neměli po roce 1989 možnost domáhat se odškodnění za čin sovětského vojáka.
Taťjana Máčiková se stala obětí útoku, jehož pachatel byl od prvních hodin známý. Její rodina však dlouhá desetiletí žila v přesvědčení, že vrah zůstal nevypátrán.
Skutečnou záhadou nakonec nebylo, kdo v Liliové ulici střílel, ale jak se mohlo stát, že stát dokázal pravdu před pozůstalými tak dlouho skrývat.
