Článek
Bylo pět hodin ráno 4. listopadu 2009. Třiadvacetiletá Julie Dvorská opatrně sestupovala po schodech pronajatého domu v belgickém Ostende. V ruce držela kufr a hlavou jí běžela jediná myšlenka: hlavně aby ji nikdo nezahlédl. Kdyby ji někdo z rodiny přistihl, nedokázala by vysvětlit, proč se za úsvitu chystá odejít. Venku na ni čekal taxík, který ji měl odvézt na nádraží.
„Šla jsem s kufrem po schodišti z druhého patra a měla takový strach, až se mi dělalo mdlo,“ vzpomínala později.
Nebyla to obyčejná cesta z domova. Julie opouštěla rodinu, v níž vyrůstala téměř celý život pod vlivem otce, který se prohlásil za mesiáše. Netušila, jak bude vypadat její budoucnost. Věděla však, že se nechce vrátit ke způsobu života, který jí rodiče určili.
Čekala ji cesta za ženou, kterou znalo celé někdejší Československo. Jela za babičkou, herečkou Milenou Dvorskou. Naposledy ji viděla jako malé dítě. A ani jedna z nich nemohla tušit, jak málo společného času jim ještě zbývá.
Z filmové pohádky do rodiny samozvaného mesiáše
Milenu Dvorskou si diváci zamilovali především jako Marušku z pohádky Byl jednou jeden král. Zatímco na filmovém plátně ztělesňovala laskavou dívku, v soukromí prožívala příběh, který měl k pohádce daleko.
Její dcera Lucie se sblížila s Janem Dietrichem Dvorským, mužem, který začal vystupovat pod jménem Parsifal Imanuel. Prohlašoval se za mesiáše a kolem svého duchovního učení vytvořil společenství následovníků.
Lucie přijala jeho přesvědčení i způsob života. Vztahy s matkou se postupně vyhrotily a nakonec došlo k dlouholetému odloučení. Milena Dvorská tak ztratila kontakt nejen s dcerou, ale také s vnoučaty.
Julie byla nejstarší z osmi dětí Lucie a Jana Dvorských. Rodina postupně žila v zahraničí a dlouhá léta se vyhýbala českým úřadům. Rodiče byli stíháni kvůli tomu, že neposílali děti do školy. Jejich potomci vyrůstali v prostředí, které se výrazně lišilo od běžného života jejich vrstevníků.
Julie neměla zkušenost se známkováním, spolužáky ani běžným školním režimem. Vzdělávala ji především matka, která dětem obstarávala učebnice a encyklopedie. Julie se přesto naučila několik jazyků, zajímala se o historii a literaturu.
Láska, kterou otec nechtěl dovolit
Do Juliina života vstoupil mladík jménem Danslav. Jejich vztah postupně přerostl v lásku a mladý muž ji požádal o ruku.
Julie zprvu věřila, že rodiče jejímu štěstí nebudou bránit. Podle jejího pozdějšího vyprávění však otec změnil postoj, když zjistil, že Danslav odmítá uznat jeho mesiášské poslání.
Otec jí oznámil, že se musí rozejít. Julie se s přítelem skutečně dvakrát rozešla, ale jejich vztah pokračoval tajně.
Právě tento konflikt se stal jedním z důvodů, proč začala přehodnocovat svůj dosavadní život. Přemýšlela také o finančním fungování rodiny, která podle jejího vyjádření využívala bankovní půjčky a příspěvky příznivců. Nechtěla se zadlužit ani pokračovat v systému, o jehož správnosti začala pochybovat.
Trvalo téměř rok, než dospěla k rozhodnutí odejít. Danslav jí pomohl naplánovat cestu.
Její rodiče později událost popisovali jinak. Jan Dvorský tvrdil, že šlo o romantické nedorozumění a že jim dceřin odchod nevadil. Julie však hovořila o strachu a dlouhém vnitřním zápasu.
Babička nemohla uvěřit, kdo jí telefonuje
Po útěku se Julie dostala do České republiky. Když Mileně Dvorské zavolala, herečka zpočátku nechápala, která Julie se jí představuje. Pak jí došlo, že na druhém konci telefonu je její ztracená vnučka. Dne 16. prosince 2009 se konečně setkaly.
Milena Dvorská tehdy žila v pražském Podolí. Julie se za ní vydala hned po telefonátu.
Bylo to jejich první setkání po mnoha letech. Julie si babičku pamatovala jen z raného dětství, kdy jí bylo přibližně pět let.
Pro Milenu Dvorskou to musel být mimořádně silný okamžik. Po dlouhých letech odloučení se jí vrátil alespoň jeden člen rodiny, s níž ztratila kontakt.
Vánoční cukroví, které už nestihla přinést
Obě ženy počítaly s tím, že se znovu uvidí. Julie měla babičce 23. prosince přinést vánoční cukroví.
Jenže 22. prosince 2009 Milena Dvorská náhle zemřela. Bylo jí 71 let.
Od setkání s vnučkou uplynulo pouhých šest dní.
Pro Julii to byla zdrcující zpráva. Sotva babičku znovu našla, musela se s ní rozloučit. Později přiznala, že ji zpráva o úmrtí zasáhla silněji, než čekala.
„Říkala jsem si, že snad umřela šťastnější, když jsem se jí alespoň já vrátila,“ svěřila se později.
V těch několika slovech se skrývá celá tragédie jejich příběhu. Šestnáct let odloučení, jedno setkání a naděje, že by mohly alespoň část ztraceného času dohnat. Místo toho přišlo definitivní rozloučení.
Nechtěla zopakovat osud své matky
Juliin útěk vyvolal v rodině další konflikt. Její matka Lucie odmítala, že by dceru zavrhla, zdůrazňovala, že ji rodiče stále milují a rádi ji znovu přivítají.
Julie se přesto obávala, že se mezi ní a rodiči vytvoří stejná propast, jaká kdysi rozdělila její matku a babičku. Přála si, aby se jejich vztahy časem napravily.
Po odchodu z Belgie se snažila postavit na vlastní nohy. Podle dobových zpráv chtěla pracovat, studovat a žít nezávisle na rodičích.
Zdroje:
DVORSKÁ, Milena a NEČAS, Luboš. Milena Dvorská : vyprávění o životě–. Vyd. 1. V Praze: Ikar, 2006. 154 s., [48] s. obr. příl.
