Článek
Před televizními kamerami seděl muž, jehož písně znaly miliony lidí, přestože jeho jméno mnohým nic neříkalo. Eduard Pergner, autor desítek známých textů a otec populární moderátorky Terezy Pergnerové, se účastnil natáčení televizního pořadu. Náhle se mu udělalo nevolno. Přivolaní lékaři zjistili, že prodělal mozkovou mrtvici.
Zpráva o jeho zdravotním stavu se brzy dostala mezi kolegy a přátele. Zpěvačka Jitka Zelenková, s níž dlouhá léta spolupracoval, tehdy doufala, že se z nejhoršího dostane. Dne 30. března 2001 Eduard Pergner zemřel. Bylo mu pětašedesát let.
Za známými písněmi se skrývalo jiné jméno
Eduard Pergner se narodil 19. prosince 1935 v Sobotce. Původně se věnoval výtvarnému umění a vystudoval uměleckoprůmyslovou školu. Jeho životní dráha však vedla k divadlu, literatuře a nakonec k populární hudbě.
Na počátku šedesátých let spoluzakládal kladenské divadlo Quo vadis a později vedl pražský Miniaturní kabaret Luxor. Psával divadelní hry, scénáře a postupně se prosazoval jako autor písňových textů.
Normalizace jeho kariéru výrazně zkomplikovala. Poté, co Petrovi Spálenému napsal text k písni Josefína, ho nesmyslně zakázali. Jak se tam zpívá ‚Učitelka Josefína vůbec nemá ústa líná‘, oni naprosto absurdně usoudili, že je to narážka na Stalina. Ústa líná – u Stalina. Proto musel psát pod jiným uměleckým jménem,“ prozradil hudební skladatel Zdeněk Barták. Nějaký čas se dokonce živil mytím automobilů. V sedmdesátých letech začal proto Eduard Pergner své texty zveřejňovat pod pseudonymem Boris Janíček, který mu umožnil pokračovat v umělecké práci.
Jeho písně zpívali Petr Spálený, Jitka Zelenková, Karel Černoch, Miluška Voborníková i Karel Gott. Spolupracoval také s Františkem Janečkem a jeho skupinou Kroky. Patřil k autorům, kteří dokázali napsat jak melancholický šanson, tak text určený širokému publiku.
V osmdesátých letech se stále výrazněji prosazoval také u filmu. Podílel se na scénářích snímků Discopříběh a Discopříběh 2, které režíroval Jaroslav Soukup. Jeho jméno je spojeno rovněž s filmy Strašidla z vikýře a Kukačka v temném lese.
Právě poslední jmenovaný snímek vznikl podle knihy Děti s cedulkou, kterou Pergner napsal společně se Zdeňkem K. Slabým.
Dcera se stala televizním idolem, pak přišel pád
Když se v devadesátých letech začala prosazovat jeho dcera Tereza, mohl být Eduard Pergner na její úspěchy právem hrdý. Mladá moderátorka se stala jednou z nejvýraznějších tváří nově vzniklé televize Nova. Hudební hitparáda Eso a její pozdrav „Čágo bélo, šílenci!“ se staly symbolem tehdejší televizní zábavy.
Otec měl na její profesní dráhu značný vliv. Pomáhal jí získávat zkušenosti, učil ji pracovní disciplíně a podílel se také na jejích hudebních projektech. Tereza později sama připustila, že ji otec profesně výrazně ovlivnil.
Jenže rychlý vzestup vystřídaly vážné osobní problémy. Tereza se dostala do závislosti na drogách a její kariéra se na čas zhroutila. Z televizní obrazovky zmizela a místo zpráv o jejích úspěších začala média přinášet informace o léčbě a osobních krizích.
Pro Eduarda Pergnera to bylo těžké období. Podle vzpomínek kolegů dceřiny problémy velmi prožíval.
Ani syn Boris se problémům nevyhnul
Tereza nebyla jediným dítětem, o které měl Pergner starost. Jeho syn Boris se dostal do konfliktu se zákonem a skončil ve vězení. Otec tak v posledních letech života sledoval, jak se dvě z jeho dětí potýkají se závažnými problémy. Zatímco na profesním poli dosáhl mimořádného úspěchu, v soukromí prožíval období plné nejistoty a obav.
Osudné natáčení
Na začátku roku 2001 byl Pergner pozván do televizního pořadu Přesčas, který uváděl herec Juraj Kukura. Během natáčení se mu udělalo špatně.
Pozdější články uváděly, že ho rozrušila jedna z moderátorových otázek. Co přesně zaznělo a zda otázka skutečně souvisela s následným kolapsem, ale není z dobových zpráv jasné. Jisté je, že už tehdy se potýkal se zdravotními problémy způsobenými kouřením.
Jitka Zelenková tehdy popsala, že po přivolání lékařů vyšlo najevo, o jak závažnou zdravotní příhodu jde, lékaři mu diagnostikovali mozkovou mrtvici. Zpočátku přitom existovala naděje na zotavení. Ještě 20. února 2001 se objevila zpráva, že textař reaguje a komunikuje.
Jeho stav se však nakonec nepodařilo stabilizovat natolik, aby se mohl vrátit do běžného života. Poslední březnový pátek zemřel v Praze.
Poslední rozloučení
Pohřeb Eduarda Pergnera se uskutečnil 6. dubna 2001 v Rakovníku. Přišla rodina, přátelé i řada známých osobností české kultury. Mezi smutečními hosty byli Jitka Zelenková, Michal David, František Janeček, Rudolf Hrušínský mladší a tehdejší ministr kultury Pavel Dostál.
Pergner měl k Rakovníku a nedaleké Lužné mimořádně blízký vztah. Právě v Lužné měl rodinný domek, kam se rád vracel.
Po jeho smrti zůstaly stovky písňových textů, filmové scénáře i vzpomínky lidí, s nimiž spolupracoval. Pro veřejnost byl především autorem známých melodií a otcem Terezy Pergnerové. Pro jeho nejbližší však znamenal mnohem víc.
Tereza na něj i po letech vzpomínala jako na čestného, zásadového člověka, jehož názorům v mládí ne vždy rozuměla. Teprve s odstupem času podle vlastních slov začala chápat, co jí chtěl předat.
Zdroje:
