Článek
Když Rudolf Těsnohlídek v létě roku 1905 dorazil se svou mladou ženou do norského Vestnes, byli svoji sotva dva měsíce. Jindra Kopecká, které říkal Kaja, stejně jako on milovala literaturu, sama psala a překládala. Norsko si pro svatební cestu nevybrali náhodou. Oba obdivovali severskou kulturu a měla to být cesta do země, která je oba fascinovala.
Místo společných vzpomínek si z ní Těsnohlídek odvezl trauma, které se vracelo i v jeho tvorbě.
V hotelovém pokoji zazněl výstřel z malého revolveru, který Jindra nosila u sebe. Kulka ji zasáhla do srdce. Čtyřiadvacetiletá žena zemřela prakticky okamžitě a její manžel musel norským vyšetřovatelům vysvětlovat, co se stalo.
Tvrdil, že šlo o nešťastnou náhodu. Jindra si podle něj se zbraní pohrávala, revolver se zachytil a vystřelil. Jenže Těsnohlídek byl jediným svědkem tragédie.
Policie prověřovala okolnosti její smrti i vztah novomanželů a informace si ověřovala také v Praze. Nic, co by dokazovalo Těsnohlídkův podíl na smrti manželky, nezjistila. Cizí zavinění se neprokázalo.
Zůstala však otázka, zda skutečně šlo o nehodu, nebo Jindra vystřelila úmyslně.
Pitva totiž odhalila, že mladá žena trpěla pokročilou tuberkulózou. Na stejnou nemoc zemřela také její matka. Zda Jindra věděla, jak vážně je nemocná, a zda to mohlo ovlivnit její jednání, dnes už zjistit nelze. Těsnohlídek až do konce života trval na tom, že šlo o nešťastnou náhodu.
Jindra zůstala pohřbena v Norsku. On se ze svatební cesty vrátil sám.
Smrt se vracela i do jeho knih
Nebyla to první tragédie, kterou zažil. Už jako mladík přišel o matku a viděl tonout kamaráda, kterému v šoku nedokázal pomoci. Jindřina smrt se však do jeho života zapsala mimořádně hluboko. Vracela se i v jeho tvorbě. Přítel Albert Pražák později o Těsnohlídkově bolesti napsal, že „jeho severní rána ustavičně mokvala“.
Těsnohlídek se přesto snažil pokračovat. Usadil se na Moravě a roku 1908 nastoupil do Lidových novin, kde strávil dalších dvacet let. Podruhé se oženil, narodil se mu syn, manželství ale skončilo rozvodem.
Mezitím psal reportáže, soudničky, prózu i poezii. Dílo, které jeho jméno proslavilo nejvíc, přitom vzniklo téměř mimochodem. Dostal za úkol napsat text ke kresbám lišky od Stanislava Lolka. Zrodila se Liška Bystrouška, která později inspirovala Leoše Janáčka k napsání slavné opery. Těsnohlídek měl úspěch. Klid ale nepřišel.
Zachráněné dítě změnilo české Vánoce
Krátce před Vánocemi roku 1919 vyrazil s přáteli do lesa u Bílovic nad Svitavou. Pod stromem našli odložené malé děvčátko - teprve sedmnáctiměsíční Lidušku. Byla promrzlá, ale podařilo se ji zachránit.
Nález holčičky Těsnohlídka přivedl k myšlence pomáhat opuštěným dětem. Prosadil veřejné vánoční stromy spojené s dobročinnými sbírkami a v prosinci 1924 se na brněnském náměstí Svobody rozsvítil první Vánoční strom republiky. Sbírky přispěly k tomu, že byl 8. prosince 1929 v Brně otevřen dětský domov Dagmar pro opuštěné děti.
Právě v témže roce se Těsnohlídek potřetí oženil. Jeho ženou se stala učitelka Olga Vasická a zdálo se, že po letech našel klidnější období. Trvalo necelé čtyři roky.
Výstřel v redakci
Dne 12. ledna 1928 přišel pětačtyřicetiletý Rudolf Těsnohlídek do redakce Lidových novin v Brně. U pracovního stolu, kde strávil velkou část svého profesního života, vytáhl pistoli a střelil se.
Nezemřel okamžitě. Těžce zraněný ještě dokázal vyjít na chodbu. Kolegové přivolali pomoc a Těsnohlídka převezli do nemocnice na Žlutém kopci. Zachránit ho už nedokázali. Na pracovním stole zanechal krátký vzkaz: „Nehněvejte se, že to bylo tady!“ Ještě téhož dne zemřel.
Olze Těsnohlídkové bylo třiatřicet let. Zprávu o manželově smrti neunesla. Následující den si v jejich bytě pustila svítiplyn a vzala si život. Svého muže přežila o jediný den.
Mezi výstřelem v norském hotelu a výstřelem v redakci Lidových novin uplynulo více než dvaadvacet let. Těsnohlídek za tu dobu napsal Lišku Bystroušku, stal se uznávaným novinářem a pomohl založit tradici, která přežila celé generace.
Jeho vlastní příběh měl ale mnohem temnější konec.
Zdroje:
