Článek
Na sociálních sítích vzbudil rozruch již smazaný instagramový příspěvek profesora Antonína Pařízka upozorňující na negativní vliv obezity ve vztahu k těhotenství, porodu a poporodnímu období. Samotný příspěvek by nebyl žádnou senzací, ostatně na následky obezity, kouření, nadměrného užívání alkoholu, apod., lékaři upozorňují prakticky neustále. Ti z lékařů, kteří jsou mediálně známí, a takzvaně „mají dosah“ mohou využít svou popularitu pro šíření osvěty. Bouřlivé reakce ovšem nevyvolal samotný obsah Pařízkova sdělení, nýbrž forma, jakou, v jádru nezávadný a bezpochyby faktický výrok podal. Pařízek k příspěvku přidal fotografie obézních pacientek oblečených pouze v kalhotkách.
Kdybychom se chtěli profesora Pařízka zastávat, mohli bychom argumentovat tím, že pacientky byly vyfoceny zezadu. Nejsou uvedena jejich jména. Jejich anonymizace není zajištěna na 100 procent, nicméně fotografie byly takového charakteru, že bychom v nich těžko poznali nějaké konkrétní osoby. Mohly navíc souhlasit s pořízením fotografií i jejich následným zveřejněním. O tomto bodě můžeme polemizovat, nicméně, bylo-li tomu tak, snad by si Pařízek nezasluhoval kritiku.
Problém je v jiné věci.
Ze stran Pařízkových obhájců zaznívá argument, že účel světí prostředky. Přeci musíme ukazovat nepříjemnou realitu a následky nezdravého životního stylu. To je jistě pravda. Uniká nám ovšem jeden dost podstatný fakt.
Zapomíná se na to, že nemluvíme o obézních. Mluvíme o lidech.
Pařízkův příspěvek působí dojmem, že samotné vyfotografované pacientky považuje za jakýsi mezičlánek. Jen účel jeho sdělení, nikoliv žijící a myslící osoby. Snad bychom mohli myslet, že Pařízek konkrétní fotografie vybral za účelem senzacechtivosti, nebo vyvolání silné reakce. Tak jako na přednášce o škodlivosti drog či na krabičkách od cigaret vidíme fotografie zohyzděných tváří, poškozených vnitřních orgánů, zkažených zubů, apod., za účelem znechucené reakce. Nicméně v Pařízkově příspěvku nejsou jen fotografie orgánů či končetin - jsou tam lidé. Ve své nejzranitelnější podobě - téměř úplně nazí.
Nelze argumentovat tím, že způsob, jakým Pařízek obezitu prezentuje, vypovídá jen o jeho samostatném názoru. Nemalá část společnosti se k lidem trpícím obezitou chová jako k podlidem. Je o nich hovořeno a jejich fotografie jsou zveřejňovány se stejnou absencí empatie jako kdybychom mluvili o alkoholicích či narkomanech. Jako bychom hovořili o “těch horších”těch, které nelze litovat. Vždyť si za to mohou sami. Vždyť na ně není hezký pohled. Tak proč se zabývat pocity osoby, která si tohle všechno zavinila sama a navíc je si vědoma toho, jak příšerně vypadá? Co na tom, že obezita není způsobena jen a jen vinou člověka, jenž jí trpí?
Fakt, že alkoholismus a obezita jsou dvě naprosto odlišné věci, je snad nepopíratelný. Rovněž i fakt, že alkoholici i narkomani jsou taky pořád jen a jen lidé.
Nezapomínejme na to, že, obezita není charakterová vlastnost. Není to selhání, není to lenost. Je v pořádku a je žádoucí upozorňovat na její důsledky a příčiny, a na důležitost zdravého životního stylu. Není v pořádku myslet si, že si obézní člověk je línější, hloupější, či nezodpovědný. Nebo že si zaslouží méně respektu než člověk hubený. Nejsme o nic lepší jen proto, že máme o několik kilo méně.
Snad se dočkáme doby, kdy si nejen lékaři začnou uvědomovat, že upozornit na problém nerovná se shazovat zranitelné lidi na úroveň exponovaných článků.
