Afghánské rodiny žijí na hranici možností: co všechno si musí odpírat

Představte si rodinu, která na začátku měsíce dostane výplatu. Neplánuje dovolenou, nový telefon ani návštěvu restaurace. Přemýšlí, kolik mouky a rýže si může dovolit koupit, zda zbude na léky pro nemocné dítě a jestli bude možné zaplatit nájem. Když se objeví nečekaný výdaj, musí se rozhodovat, co odložit a bez čeho se obejít. Pro mnoho lidí v Afghánistánu není takový způsob života výjimkou, ale každodenní realitou.

Podle zprávy Rozvojového programu OSN (UNDP) nedokázalo v roce 2025 přibližně 74 procent Afghánců, tedy kolem 28 milionů lidí, pokrýt své základní životní potřeby. Více než 80 procent domácností mělo dluhy a téměř tři čtvrtiny se uchylovaly k různým způsobům přežívání, které mohou jejich situaci do budoucna ještě zhoršit. Nejde přitom jen o nedostatek peněz na větší nákupy. Mnoha rodinám chybí prostředky na věci, které člověk v Evropě považuje za samozřejmé: dostatek jídla, čistou vodu, zdravotní péči, oblečení nebo vytápění v zimě.

Nejviditelnější je chudoba často u rodinného stolu. Když je rozpočet omezený, rodina musí nakupovat především to, co zasytí a vydrží co nejdéle. Maso, ovoce, mléčné výrobky nebo jiné výživnější potraviny se mohou stát něčím, co si dopřeje jen občas. Jídelníček se opakuje a bývá chudý na rozmanitost. Dospělí někdy raději sní méně, aby zbylo více dětem. Takové rozhodnutí ale neznamená, že jsou děti automaticky dostatečně živené. Nedostatek kvalitního jídla se může postupně projevit na jejich zdraví, růstu i schopnosti soustředit se ve škole.

Rodiny také často nemají jistotu pravidelného příjmu. Mnoho lidí pracuje příležitostně, na denní mzdu nebo v drobném podnikání. Pokud práci nenajdou, nedostanou zaplaceno. Pokud onemocní, nemohou si vydělávat. A jestliže se zhorší počasí, přijde sucho nebo se poškodí úroda, může domácnost přijít o další zdroj obživy. I člověk, který pracuje od rána do večera, tak nemusí vydělat dost na pokrytí základních výdajů.

Zvlášť těžké je to pro rodiny, které nemají žádné úspory. V okamžiku, kdy se rozbije něco nezbytného, někdo vážně onemocní nebo je potřeba zaplatit cestu za prací, nezbývá než si půjčit. Dluhy se pak mohou nabalovat. Rodina si půjčí na jídlo, později na léky a nakonec třeba na splacení předchozí půjčky. Peníze, které by mohly jít na běžné potřeby, odcházejí na splátky. Člověk se tak může dostat do situace, kdy pracuje hlavně proto, aby splácel to, co si musel půjčit, aby vůbec přežil.

Odpírat si musí také věci, které nejsou okamžitě vidět. Nové oblečení se odkládá, boty se opravují, dokud to jde, a domácí vybavení se používá co nejdéle. Děti mohou chodit do školy bez potřebných pomůcek nebo v oblečení, které už dávno dosloužilo. Návštěva lékaře se někdy odkládá, protože kromě samotného ošetření je třeba zaplatit dopravu, léky a další výdaje. Rodina tak neřeší, co by bylo nejlepší, ale co si může dovolit právě teď.

Velkou zátěží je také zima. Vytápění, teplé oblečení a přikrývky stojí peníze, které mnohé domácnosti nemají. V některých oblastech navíc lidé čelí nedostatku paliva a obtížnému přístupu k základním službám. Když rodina šetří na topení, neznamená to jen menší pohodlí. Chladné a vlhké prostředí může zhoršovat zdravotní problémy, zejména u malých dětí, starších lidí a nemocných členů domácnosti.

Další komplikací je nedostatek vody. Voda není potřebná jen k pití, ale také k vaření, mytí a udržování hygieny. Pokud ji rodina nemá přímo doma, musí ji získávat jinde, někdy za peníze a často za cenu času a námahy. Sucho navíc zasahuje zemědělství a připravuje některé domácnosti o možnost vypěstovat si vlastní potraviny nebo uživit se z hospodářství. Pro rodinu, která žije z malé úrody, může být neúspěšná sezona zásadním problémem.

Zvlášť zranitelné jsou domácnosti, které se do Afghánistánu vrátily ze sousedních zemí. Mnozí lidé se vracejí bez úspor, bez stabilního zaměstnání a někdy také bez vlastního bydlení. Musí začínat znovu v prostředí, kde už místní rodiny samy zápasí s nedostatkem práce, vysokými potřebami a omezenými službami. Podle UNDP čelila v roce 2025 více než devadesát procent nedávno navrácených lidí problémům s pokrytím základních potřeb. Návrat domů tak pro řadu z nich neznamenal nový začátek, ale další období nejistoty.

Ještě složitější může být situace v rodinách, kde žena přišla o možnost vydělávat nebo se podílet na veřejném životě. Omezení zaměstnávání žen připravují domácnosti o příjem, který by jinak mohl pomoci zaplatit jídlo, školu nebo lékaře. Zvlášť těžké je to pro ženy, které samy živí děti, například po smrti manžela nebo v situaci, kdy muž v rodině nemůže pracovat. Pokud mají omezené možnosti najít zaměstnání, jejich rodina má jen málo cest, jak svou situaci zlepšit.

Nejhorší na dlouhodobé chudobě je, že se její následky přenášejí do budoucnosti. Když rodina nemá peníze, může dítě přestat chodit do školy a začít pracovat. Když se nedostává na zdravotní péči, může se i běžná nemoc změnit ve vážný problém. Když rodiče nemají z čeho splácet dluhy, mohou být nuceni prodat poslední cennější věci, které vlastní. Každé takové rozhodnutí může krátkodobě pomoci, ale zároveň zmenšuje šanci, že se domácnost někdy dostane z nouze.

Afghánské rodiny přitom nejsou jen čísla ve statistikách. Jsou to lidé, kteří se snaží uživit děti, postarat se o rodiče, udržet domácnost a zachovat si alespoň trochu důstojnosti. Mnozí pracují, jak jen mohou, šetří na každém nákupu a spoléhají na pomoc příbuzných nebo sousedů. Jenže i tato pomoc má své hranice, protože podobné problémy často řeší celé okolí.

Když se tedy mluví o tom, že velká část obyvatel Afghánistánu žije v chudobě, neznamená to pouze, že si nemohou koupit drahé věci. Znamená to, že musí opakovaně volit mezi potřebami, které by měly být samozřejmé. Mezi jídlem a léky. Mezi topením a dalšími výdaji. Mezi školou a okamžitým výdělkem dítěte. A právě v tom spočívá každodenní boj mnoha afghánských rodin: neustále počítat, co ještě mohou zaplatit, a co už si budou muset odpustit.

Zdroje k faktům v článku: