Děti, které místo školy pracují: odvrácená stránka afghánského dětství

Představte si chlapce, který by měl ráno sedět ve školní lavici, učit se číst, psát a počítat. Místo toho vstává brzy, oblékne si obnošené oblečení a jde do ulic. Možná prodává drobnosti, čistí boty, nosí nákupy nebo pomáhá v dílně. Večer se vrací domů unavený a přináší peníze, za které rodina koupí alespoň něco k jídlu. Pro něj není práce způsob, jak si přivydělat na hračku nebo kapesné. Je to příspěvek na přežití celé domácnosti.

Takový obraz není v Afghánistánu ojedinělý. Dětská práce je jedním z nejviditelnějších důsledků dlouhodobé chudoby, nedostatku pracovních příležitostí a omezeného přístupu ke vzdělání. Podle údajů UNICEF založených na průzkumu domácností z let 2022–2023 se dětská práce týkala přibližně 19 procent dětí ve věku od pěti do sedmnácti let. V chudších domácnostech byl její výskyt výrazně vyšší než v těch nejmajetnějších. Jde o statistiku z konkrétního období, nikoli o přesný počet všech pracujících dětí v dnešním Afghánistánu, ale dobře ukazuje rozsah problému.

Důvod, proč děti začínají pracovat, bývá často velmi prostý. Rodina nemá dost peněz. Otec může být bez práce, nemocný nebo nemusí vydělávat dost na pokrytí základních výdajů. Matka může mít kvůli společenským a právním omezením jen velmi malé možnosti získat placené zaměstnání. Pokud v domácnosti žije několik dětí, náklady na jídlo, bydlení, oblečení a léky rychle rostou. A když dospělí nedokážou zajistit dostatečný příjem, tlak se přenáší i na nejmladší členy rodiny.

Dítě, které pracuje na ulici, může prodávat ovoce, vodu, kapesníky nebo jiné drobnosti. Některé děti čistí boty, nosí zboží, umývají auta nebo pomáhají v malých obchodech. Jiné pracují v zemědělství, pasou zvířata, sbírají dřevo nebo pomáhají na rodinném hospodářství. V průmyslových provozech se děti mohou dostávat k nebezpečné práci v cihelnách, dílnách nebo dolech. Ne každá pomoc rodičům je automaticky dětskou prací v nejhorším slova smyslu. Problém nastává tehdy, když práce dítě vyčerpává, ohrožuje jeho zdraví, brání mu ve vzdělávání nebo ho vystavuje nebezpečí.

Ulice pro pracující děti nejsou bezpečným místem. Dlouhé hodiny tráví v prachu, horku, zimě a dopravním ruchu. Mohou se setkat s nadávkami, násilím, vykořisťováním nebo lidmi, kteří využívají jejich bezbrannosti. Dítě, které prodává zboží na rušné ulici, musí dávat pozor na auta, zákazníky i okolí. Pokud se mu nepodaří nic prodat, domů se může vracet s prázdnýma rukama. A někdy právě to znamená další starost pro celou rodinu.

Zvlášť těžká je situace dětí, které pracují místo školy. Vzdělání je jednou z mála cest, jak se v budoucnu dostat z chudoby, ale rodina, která potřebuje peníze okamžitě, může dát přednost dnešnímu výdělku před nadějí na lepší život za několik let. Dítě tak zůstává v práci, protože rodina potřebuje jeho příjem. Bez vzdělání však později často získá jen málo možností najít lépe placenou práci. Chudoba se tím přenáší z jedné generace na další.

Některé děti se snaží zvládnout obojí. Dopoledne chodí do školy a po vyučování pracují, případně pomáhají doma. Jenže dlouhý pracovní den jim bere čas na přípravu do školy, odpočinek i spánek. Pokud musí pracovat také během vyučování, začnou zameškávat hodiny a postupně mohou školu opustit úplně. Dítě pak stojí před volbou, kterou by vůbec nemělo muset řešit: učit se, nebo pomoci rodině zaplatit jídlo.

U dívek má problém ještě další rozměr. V Afghánistánu jsou dívky po dokončení šesté třídy stále vyloučeny z veřejného sekundárního vzdělávání. Omezení vzdělávání dívek jim berou možnost pokračovat ve studiu, získat kvalifikaci a připravit se na budoucí zaměstnání. Některé pomáhají v domácnosti, starají se o mladší sourozence, nosí vodu nebo vykonávají další neplacenou práci. Jiné se mohou podílet na výdělečných činnostech rodiny. Jejich práce přitom nemusí být na první pohled vidět, protože se odehrává za dveřmi domova.

Ani chlapci nemají automaticky snadnou cestu ke vzdělání. Chudoba může znamenat, že si rodina nemůže dovolit školní pomůcky, oblečení nebo dopravu. Dítě může být nuceno pracovat, i když do školy chodí. Americké ministerstvo práce ve své zprávě o nejhorších formách dětské práce v Afghánistánu popisuje činnosti od pouličního prodeje a sběru odpadu přes zemědělství až po práci v dolech, cihelnách a dílnách. Upozorňuje také na riziko nucené práce a dalších forem vykořisťování.

V listopadu 2025 informovala afghánská televize TOLOnews o vyjádření UNICEF, podle něhož se přibližně každé páté dítě v zemi zapojuje do těžké nebo nebezpečné práce. Ve stejné reportáži zazněly příběhy chlapců, kteří by chtěli chodit do školy, ale místo toho musí vydělávat alespoň na chléb pro rodinu. Jeden z nich popisoval, že musí prodávat zeleninu na ulici, a když mu práce nevyjde nebo mu ji znemožní okolnosti, přichází i o školní docházku. Takové příběhy ukazují, že za statistikami nejsou jen anonymní čísla, ale konkrétní děti s vlastními přáními a sny.

Práce v dětství má také dlouhodobé zdravotní následky. Děti, které nosí těžké náklady, pracují v prašném prostředí nebo tráví dlouhé hodiny na přímém slunci, mohou trpět únavou, bolestmi a zdravotními problémy. Nebezpečné provozy přinášejí riziko úrazů a poškození zdraví. Dítě navíc potřebuje dostatek spánku, kvalitní jídlo a čas na vývoj. Pokud většinu dne věnuje práci, jeho tělo i psychika jsou vystaveny zátěži, na kterou ještě nemusí být připravené.

Zvlášť zranitelné jsou děti z rodin, které se nedávno vrátily ze zahraničí. Některé se vracejí bez úspor, bez stabilního bydlení a bez jistoty, že se jim podaří najít práci. Děti mohou mít problémy se zápisem do školy, s doklady nebo s jazykem výuky. Pokud rodina nemá prostředky na běžné výdaje, může být dětská práce jedním z mála způsobů, jak získat další příjem.

Je důležité si uvědomit, že rodiče často neposílají děti pracovat proto, že by jim chtěli vzít dětství. Mnozí sami stojí před zoufalou volbou. Když nemají peníze na jídlo, nájem nebo léky, může se jim dětský výdělek jevit jako jediná dostupná pomoc. To ale nemění skutečnost, že dítě přichází o čas, který by mělo věnovat vzdělání, odpočinku a vlastnímu rozvoji.

Řešení proto nemůže spočívat pouze v tom, že se dětem zakáže pracovat. Pokud rodina nemá jiný zdroj příjmu, zákaz sám o sobě její situaci nevyřeší. Potřebuje dostupnou sociální pomoc, možnost dospělých získat práci, dostupné školy, školní pomůcky a ochranu dětí před nebezpečným vykořisťováním. Stejně důležité je, aby dívky měly možnost pokračovat ve vzdělávání a aby se rodiny nemusely rozhodovat mezi školou a jídlem.

Dětství by mělo být obdobím, kdy se člověk učí, objevuje svět, hraje si a postupně zjišťuje, čím chce jednou být. V Afghánistánu však mnoho dětí musí dospět mnohem dříve, než by mělo. Místo školních úkolů řeší, kolik dnes vydělají. Místo odpolední hry přemýšlejí, zda domů přinesou dost peněz. A místo plánování budoucnosti se soustředí na to, aby jejich rodina zvládla další den.

Největší tragédií dětské práce není jen to, že dítě musí pracovat. Je to také to, že mu práce může vzít příležitost změnit vlastní budoucnost. A právě proto by žádné dítě nemělo mít pocit, že jeho rodina přežije jen tehdy, když se vzdá školy a začne vydělávat jako dospělý.

Zdroje k faktům v článku: