Článek
Když jsem poprvé začal přemýšlet o celoročních pneumatikách, připadaly mi jako ideální řešení. Proč dvakrát ročně jezdit do pneuservisu, platit za přezouvání a ještě řešit, kam uložit druhou sadu kol? Stačí koupit jedny pneumatiky a člověk má na celý rok vystaráno. Jenže při podrobnějším zkoumání jsem narazil na problém, který se v reklamách příliš nezdůrazňuje. Celoroční pneumatiky jsou totiž vždy určitým kompromisem a jejich největší slabina se může projevit právě ve chvíli, kdy jde na silnici o bezpečnost.
Kompromis, který se projeví na sněhu
Celoroční pneumatika musí zvládnout dvě poměrně rozdílné úlohy. V létě má poskytovat dostatečnou přilnavost na rozpáleném asfaltu, při dešti a prudkém brzdění. V zimě zase musí fungovat při nízkých teplotách, na sněhu a alespoň v určité míře také na zledovatělé vozovce.
Právě v tom spočívá její největší problém. Konstruktéři musí hledat rovnováhu mezi vlastnostmi, které si někdy navzájem odporují. Zimní pneumatika je optimalizovaná pro chladné počasí a zimní povrchy, zatímco letní pneumatika pro teplejší období. Celoroční model se snaží nabídnout něco z obou světů, ale v extrémních podmínkách nemusí dosahovat vlastností specializovaných pneumatik.
Nejvíce se to může projevit při jízdě na sněhu a ledu. Auto může mít delší brzdnou dráhu, hůře reagovat na prudké změny směru a při rozjezdu na zasněženém kopci může mít problémy s trakcí. Řidič přitom často zjistí skutečné limity pneumatiky až ve chvíli, kdy potřebuje rychle zastavit nebo se vyhnout překážce.
Značka se sněhovou vločkou není zárukou dokonalosti
Při nákupu celoročních pneumatik se vyplatí sledovat označení 3PMSF. Jde o symbol hory se třemi vrcholy a sněhovou vločkou uvnitř. Znamená, že pneumatika splnila předepsaný test vlastností na sněhu. Není to ale potvrzení, že bude stejně dobrá jako kvalitní zimní pneumatika za všech okolností.
Důležitý je také rozdíl mezi sněhem a ledem. Pneumatika může splňovat požadavky pro provoz v náročných sněhových podmínkách, ale na zledovatělé silnici může mít stále značné limity. Pro ledové podmínky existuje dokonce samostatné označení potvrzující vlastnosti na ledu.
Proto bych se při výběru nespoléhal pouze na obrázek sněhové vločky na bočnici. Mnohem důležitější je podívat se na výsledky nezávislých testů konkrétního modelu.
Rozdíly mezi pneumatikami mohou být překvapivě velké
Testy autoklubů, například německého ADAC, opakovaně ukazují, že mezi jednotlivými celoročními pneumatikami existují výrazné rozdíly. Některé modely zvládají zimní disciplíny velmi dobře, jiné mají problémy s brzděním na sněhu nebo s ovladatelností na mokré vozovce.
Zajímavé je, že pneumatika, která vyniká v jedné disciplíně, nemusí být nejlepší v jiné. Některé modely dobře odvádějí vodu a mají krátkou brzdnou dráhu na mokru, ale na sněhu už jejich výsledky tak přesvědčivé nejsou. Jiné zase dobře fungují v zimě, ale v létě mohou mít určité nedostatky.
Právě proto nemá smysl vybírat pouze podle značky nebo nejnižší ceny. Důležité je, jak si konkrétní výrobek vede jako celek.
Pozor také na stáří a opotřebení
Další problém, na který se někdy zapomíná, je postupné opotřebování. Celoroční pneumatiky používáme po celý rok, takže nemají několik měsíců odpočinku ve skladu jako sezónní sada. Jejich dezén se postupně zmenšuje a s ním se mohou zhoršovat také vlastnosti důležité pro jízdu na sněhu a v dešti.
Zvlášť u zimních podmínek je dostatečná hloubka dezénu důležitá. Pneumatika musí mít prostor pro odvádění vody, sněhové břečky a zajištění záběru. To, že má na první pohled stále dostatek vzorku, ještě nemusí znamenat, že se bude chovat stejně jako nová.
Kdy bych raději zvolil klasické zimní pneumatiky?
Celoroční obutí může dávat smysl lidem, kteří jezdí převážně po městě, mají nižší roční nájezd a během zimy se vyhýbají horským oblastem. Jiná situace ale nastává u řidičů, kteří každý den dojíždějí do práce, jezdí brzy ráno po neudržovaných silnicích nebo pravidelně překonávají kopce.
Právě pro ně může být kvalitní zimní sada rozumnější investicí. Rozhodující totiž není jen to, kolik člověk zaplatí za pneumatiky a jejich výměnu, ale také jakou rezervu má jeho auto v krizové situaci.
V České republice navíc platí pravidla zimního provozu od 1. listopadu do 31. března. Pokud se na silnici nachází souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza, případně lze takové podmínky očekávat, musí mít osobní automobil zimní pneumatiky s minimální hloubkou dezénu čtyři milimetry. Celoroční pneumatiky s odpovídajícím zimním označením mohou tuto podmínku splnit.
Nakonec jsem dospěl k jednoduchému závěru. Celoroční pneumatiky nejsou špatný vynález a pro některé řidiče představují skutečně praktické řešení. Jejich slabinou je ale omezená schopnost zvládat extrémní podmínky, zejména na sněhu a ledu. A právě na to bych při nákupu myslel mnohem více než na ušetřené peníze za každoroční přezouvání.
Zdroje pod článek:
- ADAC a ACL - vysvětlení rozdílů mezi letními, zimními a celoročními pneumatikami
- AutoBild - srovnávací test celoročních pneumatik
- Evropská komise - vysvětlení označení 3PMSF a testování na sněhu
- Zákon o provozu na pozemních komunikacích



