Článek
Kdybychom chobotnici přirovnali k člověku, její oběhový systém by působil jako výsledek poněkud přehnaného biologického experimentu. Zatímco nám stačí jedno srdce, chobotnice potřebuje tři. Nejde přitom o žádné záložní orgány, které by čekaly, až se první porouchá. Každé má svou vlastní úlohu a všechna společně pomáhají tělu získávat a rozvádět kyslík.
Dvě menší srdce se nacházejí u žaber. Jejich úkolem je pumpovat krev přes tyto orgány, kde z vody přebírá kyslík. Třetí, takzvané systémové srdce, potom rozvádí okysličenou krev do zbytku těla. Díky tomuto uspořádání se kyslík dostává tam, kde je potřeba, včetně svalů, které chobotnice využívá při pohybu, lovu nebo útěku před nebezpečím.
A právě tady přichází na scénu druhá zvláštnost: modrá krev. U člověka zajišťuje přenos kyslíku především hemoglobin, který obsahuje železo a dává krvi červenou barvu. Chobotnice však používají jinou látku, která se nazývá hemocyanin. Ta obsahuje měď a při navázání kyslíku způsobuje modré zbarvení krve.
Nejde tedy o žádnou pohádkovou vlastnost ani o důkaz, že chobotnice mají něco společného s mimozemšťany. Jejich krev je modrá kvůli chemickému složení bílkoviny, která přenáší kyslík. Hemocyanin je navíc rozpuštěný přímo v krevní tekutině, na rozdíl od lidského hemoglobinu, který je převážně uvnitř červených krvinek.
Proč se ale evoluce vydala právě touto cestou? Život v moři klade na organismus jiné nároky než život na souši. Teplota vody i množství rozpuštěného kyslíku se mohou výrazně měnit. Hemocyanin dokáže za určitých podmínek, zejména v chladném prostředí s nižším obsahem kyslíku, fungovat velmi dobře. Pro některé mořské živočichy je proto výhodným řešením, přestože má oproti hemoglobinu také své nevýhody.
Tři srdce a modrá krev tak nejsou dvě náhodné kuriozity, které se u jednoho živočicha sešly omylem. Jsou součástí oběhového systému přizpůsobeného potřebám hlavonožce. Zjednodušeně řečeno, dvě srdce pomáhají dostat krev přes žábry a třetí ji rozvádí po těle, zatímco hemocyanin zajišťuje přenos kyslíku.
Na chobotnicích je fascinující i to, že jejich tělo funguje úplně jinak než naše. Jejich nervová soustava je mimořádně rozvětvená a značná část nervových buněk se nachází v ramenech. Ta dokážou zpracovávat některé informace a vykonávat pohyby do značné míry samostatně, aniž by mozek musel řídit každý jednotlivý pohyb. Chobotnice tak mohou současně zkoumat okolí, manipulovat s kořistí a reagovat na podněty.
Jejich tělo je zároveň pozoruhodně přizpůsobivé. Chobotnice umějí rychle měnit barvu i vzor pokožky, takže se dokážou maskovat, komunikovat nebo zmást predátora. Mnohé druhy se protáhnou i úzkou štěrbinou, pokud je dostatečně velká pro jejich zobák, který patří k nejtvrdším částem jejich těla.
Když se tedy příště řekne, že chobotnice mají tři srdce a modrou krev, nejde jen o efektní zajímavost pro hospodský kvíz. Je to ukázka toho, jak různými způsoby může evoluce vyřešit stejný problém: jak dopravit kyslík do všech částí těla a přežít v prostředí, které má svá vlastní pravidla. Chobotnice nejsou podivné proto, že by příroda udělala chybu. Jsou podivné především proto, že si našla vlastní cestu, která jí po miliony let pomáhá přežívat.
Zdroje:
- Smithsonian Ocean – Cephalopods: Octopus, Squid, and Relatives
- Natural History Museum – Octopuses keep surprising us
- BBC Science Focus – How many hearts does an octopus have?
